Sobota po 2. neděli po Umučení Jana Křtitele II
Dt 12, 1-12
1Toto jsou ustanovení a nařízení, která budete zachovávat a plnit v zemi, již dal Hospodin, Bůh tvých otců, tobě, abys ji obsadil, po všechny dny, co budete živi na zemi. 2Zcela zničte všechna místa, kde národy, jež obsadíte, sloužili svým bohům — na vysokých horách, na návrších a pod každým zeleným stromem. 3Strhněte jejich oltáře, roztřískejte jejich posvátné sloupy, jejich posvátné kůly spalte ohněm, tesané modly jejich bohů pokácejte a odstraňte jejich jméno z onoho místa. 4Nepočínejte si takto vůči Hospodinu, svému Bohu, 5ale vyhledejte místo, které Hospodin, váš Bůh, vyvolí ze všech vašich kmenů, aby si tam učinil jméno a tam přebýval, a tam choď. 6Tam přinášejte své zápalné oběti a obětní hody, své desátky a dary pozdvihování svých rukou, své slíbené a dobrovolné oběti i prvorozené ze svého skotu a bravu. 7Tam jezte vy i vaše rodiny před Hospodinem, svým Bohem, a radujte se ze všeho zisku svých rukou, protože ti požehnal Hospodin, tvůj Bůh. 8Nejednejte tak, jak tady dnes jednáme my, kdy každý dělá to, co je správné v jeho očích, 9neboť jste dosud nevešli do odpočinutí a do dědictví, které ti dává Hospodin, tvůj Bůh. 10Až přejdete přes Jordán a budete sídlit v zemi, kterou vám Hospodin, váš Bůh, dává do dědictví a dá vám odpočinek od všech vašich okolních nepřátel a budete bydlet v bezpečí, 11pak na místo, které Hospodin, váš Bůh, vyvolí, aby tam přebývalo jeho jméno, budete přinášet všechno, co vám přikazuji: Své zápalné oběti, své obětní hody, své desátky, dary pozdvihování svých rukou a všechno nejlepší ze svých slíbených obětí, jež jste slíbili Hospodinu. 12Budete se radovat před Hospodinem, svým Bohem, vy i vaši synové, vaše dcery, vaši otroci, vaše otrokyně i Lévijec, který je ve vašich branách, protože s vámi nemá podíl a dědictví.
Ž 96, 7-11. 13
7Vzdejte Hospodinu, čeledi národů, vzdejte Hospodinu slávu a moc! 8Vzdejte Hospodinu slávu jeho jména, přineste dar a vstupte na jeho nádvoří! 9Klaňte se Hospodinu v nádheře svatyně! Svíjej se před ním, celá země! 10Říkejte mezi národy: Hospodin kraluje! Ano, svět stojí pevně, nezhroutí se. Hospodin spravedlivě rozsoudí národy. 11Radujte se, nebesa, jásej, země, ať burácí moře a vše, co je v něm! 13před Hospodinem, neboť přichází — přichází, aby na zemi konal soud. Spravedlivě bude soudit celý svět, národy ve své pravdě.
Ř 9, 25-10, 4
25Jak praví u Ozeáše: ‚Lid, který není můj, nazvu svým lidem, a tu, která nebyla milována, nazvu milovanou,‘ 26‚a stane se, že na místě, kde jim bylo řečeno: Vy nejste můj lid, tam budou nazváni syny Boha živého.‘ 27Izaiáš však volá nad Izraelem: ‚Kdyby bylo synů Izraele jako písku v moři, jen ostatek bude zachráněn, 28neboť úplně a rychle vykoná Pán své slovo na zemi.‘ 29A jak to Izaiáš předpověděl: ‚Kdyby nám Pán Sabaoth nezanechal símě, byli bychom jako Sodoma, Gomoře bychom byli podobni.‘ 30Co tedy řekneme? To, že pohané, kteří neusilovali o spravedlnost, dosáhli spravedlnosti, a to spravedlnosti, která je z víry; 31Izrael však, ačkoli usiloval o zákon spravedlnosti, k cíli Zákona nedospěl. 32Proč? Protože nevycházel z víry, nýbrž jakoby ze skutků Zákona. Narazili na kámen úrazu, 33jak je napsáno: ‚Hle, kladu na Siónu kámen úrazu a skálu pohoršení, a každý, kdo v něho věří, nebude zahanben.‘ 1Bratři, touhou mého srdce a prosbou k Bohu za ně je, aby byli zachráněni. 2Neboť jim vydávám svědectví, že mají horlivost pro Boha, ale ne podle pravého poznání. 3Protože neznají Boží spravedlnost, a místo toho usilují postavit svou vlastní spravedlnost, nepodřídili se spravedlnosti Boží. 4Vždyť Kristus je konec Zákona k spravedlnosti pro každého, kdo věří.
srov. J 12, 20-21
20Někteří z těch, kteří vystoupili do Jeruzaléma, aby se o tomto svátku poklonili Bohu, byli Řekové. 21Ti přišli k Filipovi, který byl z galilejské Betsaidy, a žádali ho: „Pane, chceme vidět Ježíše!“
L 18, 31-34
31Ježíš vzal k sobě těch Dvanáct a řekl jim: „Hle, vystupujeme do Jeruzaléma a naplní se všechno, co je napsáno skrze proroky o Synu člověka. 32Neboť bude vydán pohanům a vysmějí se mu, bude potupen a popliván, 33zbičují ho a zabijí; a třetího dne vstane z mrtvých.“ 34Ale oni ničemu z toho neporozuměli a ten výrok byl před nimi skrytý; nechápali, co bylo řečeno.