Čtvrtek po 2. neděli po svátku Umučení sv. Jana Křtitele II

1P 4, 1-11

1Když tedy Kristus za nás trpěl v těle, i vy se vyzbrojte týmž smýšlením, totiž že ten, kdo trpěl v těle, skoncoval s hříchem, 2abyste po zbývající čas života v těle již nežili podle lidských žádostí, nýbrž podle Boží vůle. 3Dost již zajisté na tom, že jste v uplynulém čase života vykonávali vůli pohanů, když jste žili v bezuzdnostech, v žádostech, v opilství, v hýření, v pitkách a v nedovoleném uctívání model. 4Proto se diví, že s nimi neběháte do téhož proudu prostopášnosti, a urážejí vás. 5Ti vydají počet tomu, kdo je připraven soudit živé i mrtvé. 6Vždyť proto bylo evangelium zvěstováno i mrtvým, aby žili podle Boha v Duchu, ačkoli byli podle lidí v těle odsouzeni. 7Konec všeho se přiblížil. Staňte se tedy rozvážnými a střízlivými k modlitbám. 8Především k sobě mějte vroucí lásku, neboť láska přikrývá množství hříchů. 9Buďte jedni k druhým pohostinní, a to bez reptání. 10Dary milosti, podle toho, jak jej každý přijal, si služte navzájem jako dobří správci rozličné Boží milosti. 11Mluví-li někdo, ať mluví jakožto Boží výroky. Slouží-li někdo, ať slouží ze síly, kterou poskytuje Bůh, aby byl ve všem oslavován Bůh skrze Ježíše Krista, jemuž patří sláva a moc na věky věků. Amen.

Ž 73, 1-4. 8. 8. 23-24. 26

1Jak je Bůh dobrý k Izraeli, k lidem čistého srdce! 2Ale já … mé nohy málem uklouzly, mé kroky téměř klopýtly, 3neboť jsem záviděl namyšleným, když jsem viděl, jak se daří ničemům. 4Vždyť nejsou spoutáni, aby směřovali k smrti, jejich tělo je tučné, 8Posmívají se, mluví ve zlém, ve své povýšenosti promlouvají o útlaku.23Nicméně jsem stále u tebe. Uchopils mě za pravici, 24povedeš mě podle svého úradku a pak mě přijmeš do slávy.26Mé tělo i mé srdce chřadne. Bůh je však navěky skálou mého srdce a mým podílem.

srov. Ef 5, 18. 20

18A neopíjejte se vínem, v němž je prostopášnost, ale naplňujte se Duchem, 20a vždycky za všechno děkujíce ve jménu našeho Pána Ježíše Krista Bohu a Otci.

L 17, 11-19

11A stalo se, když byl na cestě do Jeruzaléma, že procházel Samařskem a Galileou. 12Když vcházel do jedné vesnice, setkalo se s ním deset malomocných mužů, kteří zůstali stát opodál 13a hlasitě zvolali: „Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!“ 14Když je uviděl, řekl jim: „Jděte a ukažte se kněžím.“ A stalo se, když odcházeli, že byli očištěni. 15Jeden z nich, když uviděl, že je uzdraven, se vrátil a velikým hlasem oslavoval Boha; 16padl na tvář k jeho nohám a děkoval mu. A byl to Samařan. 17Ježíš na to řekl: „Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět? 18Nikdo z nich se nenašel, aby se vrátil a vzdal chválu Bohu, kromě tohoto cizince?“ 19A řekl mu: „Vstaň a jdi, tvá víra tě zachránila.“