Středa po 2. neděli po svátku Umučení sv. Jana Křtitele II

1P 3, 18-22

18Vždyť i Kristus jednou provždy trpěl za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby vás přivedl k Bohu. V těle byl sice usmrcen, ale v Duchu obživen. 19V něm také přišel a vyhlásil zvěst duchům ve vězení, 20kteří kdysi neuposlechli, když Boží trpělivost ve dnech Noemových vyčkávala, zatímco byl stavěn koráb, v němž jen několik, to jest osm duší, bylo zachráněno skrze vodu. 21Naplnění tohoto předobrazu — křest — i vás nyní zachraňuje, ne jako odložení tělesné špíny, nýbrž jako odpověď dobrého svědomí Bohu, skrze zmrtvýchvstání Ježíše Krista, 22jenž přišel do nebe, byli mu podřízeni andělé, vlády a moci, a je na pravici Boží.

Ž 84, 10-13

10Štíte náš, Bože, viz, pohleď na tvář svého pomazaného! 11Den ve tvých nádvořích je lepší než tisíc jinde. Zvolím raději stát na prahu v domě svého Boha, než pobývat ve stanech ničemů. 12Vždyť Bůh Hospodin je slunce i štít. Hospodin dává milost i slávu, neodepře dobro těm, kdo žijí bezúhonně. 13Hospodine zástupů, blahoslavený je člověk, který doufá v tebe!

srov. Ž 40, 9

L 17, 7-10

7„Kdo z vás, kdo má otroka, který oře nebo pase stádo, mu řekne, když se vrátí z pole: ‚Pojď hned a ulehni ke stolu‘? 8Neřekne mu spíše: ‚Připrav něco k jídlu, opaš se a obsluhuj mne, dokud se nenajím a nenapiji; pak budeš jíst a pít ty‘? 9Děkuje snad tomu otroku, že udělal, co mu bylo přikázáno? Nemyslím. 10Tak i vy, když uděláte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: ‚Jsme nehodní otroci; udělali jsme, co jsme byli povinni udělat.‘“