Středa po 6. neděli po Letnicích II

Joz 3, 1-13

1Časně ráno pak Jozue vstal. Vyrazili ze Šitímu a přišli až k Jordánu, on a všichni synové Izraele. Tam přenocovali, dříve nežli se měli přebrodit. 2Když uplynuly tři dny, stalo se, že správci prošli středem tábora 3a přikázali lidu: Jakmile uvidíte truhlu smlouvy Hospodina, svého Boha, a lévijské kněze, kteří ji nesou, i vy vyrazíte ze svého místa a půjdete za ní. 4Avšak mezi tebou a mezi ní bude vzdálenost v míře asi dvou tisíc loket. Nepřibližujte se k ní, abyste tak poznali cestu, po které půjdete, protože po té cestě jste nikdy dříve neprocházeli. 5Jozue pak lidu řekl: Posvěťte se, neboť zítra učiní Hospodin uprostřed vás obdivuhodné věci. 6A kněžím Jozue řekl: Pozdvihněte truhlu smlouvy a přejděte před lidem. I pozdvihli truhlu smlouvy a šli před lidem. 7Nato řekl Hospodin Jozuovi: Tohoto dne tě začnu vyvyšovat v očích celého Izraele, takže poznají, že tak jako jsem byl s Mojžíšem, budu s tebou. 8A ty přikážeš kněžím nesoucím truhlu smlouvy: Jakmile přijdete až k okraji jordánských vod, zastavíte se v Jordánu. 9Jozue pak řekl synům Izraele: Přistupte sem a poslyšte slovo Hospodina, svého Boha. 10Jozue dále řekl: Po tomto poznáte, že živý Bůh je uprostřed vás a úplně vám podrobí Kenaance, Chetejce, Chivejce, Perizejce, Girgašejce i Emorejce a Jebúsejce. 11Hle, truhla smlouvy Pána celé země prochází před vámi do Jordánu. 12Nuže, vezměte za sebe dvanáct mužů z kmenů Izraele, po jednom muži za každý kmen. 13A stane se, jakmile spočinou ve vodách Jordánu chodidla kněží nesoucích truhlu Hospodina, Pána celé země, že se jordánské vody roztrhnou, vody sestupující odshora, a zůstanou stát jako jednolitý val.

Ž 114a, 1-3. 5. 7-8

 1Když vyšel Izrael z Egypta, dům Jákobův z lidu cizí řeči, 2byl Juda jeho svatyní, Izrael jeho vladařstvím. 3Moře to vidělo a uteklo, Jordán se obrátil nazpět, 5Co je ti, moře, že utíkáš, Jordáne, že se obracíš nazpět? 7Svíjej se, země, před Pánem, před Bohem Jákobovým, 8jenž proměňuje skálu v jezero, křemen ve vodní pramen.

srov. Mt 9, 36

36Když uviděl zástupy, byl nad nimi hluboce pohnut, protože byli utrápení a sklíčení jako ovce, které nemají pastýře.

L 9, 10-17

10Když se apoštolové vrátili, vypravovali mu, co všechno učinili. Vzal je s sebou a odebral se stranou do města zvaného Betsaida. 11Když se to zástupy dozvěděly, vydaly se za ním. On je přijal a mluvil k nim o Božím království a uzdravoval ty, kteří potřebovali uzdravení. 12Den se začal nachylovat. Přistoupilo k němu těch Dvanáct a řekli mu: „Propusť zástup, ať jdou do okolních vesnic a statků opatřit si nocleh a nalézt potravu, protože jsme zde na pustém místě.“ 13Řekl jim: „Vy jim dejte najíst!“ Oni řekli: „Nemáme víc než pět chlebů a dvě ryby. Nebo snad máme my jít a nakoupit pokrm pro všechen tento lid?“ 14Bylo tam totiž asi pět tisíc mužů. Řekl svým učedníkům: „Rozsaďte je do skupin asi po padesáti.“ 15I učinili tak a všechny rozsadili. 16Potom vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal je, rozlámal a dával učedníkům, aby je předložili zástupu. 17A jedli a nasytili se všichni. A bylo sebráno, co jim zbylo — dvanáct nůší úlomků.