Sobota po 4. neděli po Letnicích II.

Lv 23, 26-32

26Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 27Desátého dne toho sedmého měsíce bude den smíření. Budete mít svaté shromáždění; budete pokořovat své duše a přinesete Hospodinu ohnivé oběti. 28Právě tohoto dne nebudete dělat žádnou práci, neboť je to den smíření, aby za vás byl vykonán obřad smíření před Hospodinem, vaším Bohem. 29Neboť kdokoliv by se nepokořil právě toho dne, bude vyhlazen ze svého lidu. 30Kdokoliv by dělal jakoukoliv práci právě v ten den, toho odstraním zprostřed jeho lidu. 31Nebudete dělat žádnou práci. To je věčné ustanovení pro vaše generace ve všech vašich sídlech. 32Je to pro vás nejsvětější sobota; budete pokořovat své duše. Večer devátého dne toho měsíce, od večera až do večera budete zachovávat svoji sobotu.

Ž 98, 5-9

5Opěvujte Hospodina při lyře, při lyře a hlasitém zpěvu, 6na trubky a zvukem beraních rohů hlaholte před Hospodinem králem! 7Ať burácí moře a vše, co je v něm, celý svět i jeho obyvatelé! 8Řeky ať tleskají v dlaně, ba i hory ať jásají 9před Hospodinem, jenž přichází, aby soudil zemi, aby soudil celý svět v spravedlnosti a národy s přímostí.

He 9, 6b-10

6Do prvního stánku vcházejí kněží stále a konají bohoslužebné úkony; 7avšak do druhého jen jednou za rok vchází sám velekněz, a to ne bez krve, kterou obětuje za sebe i za nevědomosti lidu. 8Tím Duch Svatý ukazuje, že ještě není zjevná cesta do svatyně, dokud stojí první stánek, 9který je obrazem přítomného času. Podle něho se přinášejí dary a oběti, které nemohou v jeho svědomí přivést k dokonalosti toho, kdo Bohu slouží; 10týkají se pouze pokrmů, nápojů a různých omývání, což jsou jen tělesná ustanovení, uložená do času nápravy.

Iz 53, 11cd

11Můj spravedlivý otrok ospravedlní mnohé a jejich provinění on sám ponese.

J 10, 14-18

14Já jsem dobrý pastýř; znám svoje ovce a moje ovce znají mne, 15jako Otec zná mne a já znám Otce. A svou duši pokládám za ovce. 16Mám ještě jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo, jeden pastýř. 17Proto mne Otec miluje, že já pokládám svou duši, abych ji zase přijal. 18Nikdo ji ode mne nebere, ale já ji pokládám sám od sebe. Mám moc ji položit, a mám moc ji opět přijmout. Tento příkaz jsem přijal od svého Otce.“