Čtvrtek po 4. neděli po Letnicích II.

Dt 15, 1-11

1Vždy po sedmém roce proveď prominutí dluhu. 2Toto je způsob prominutí dluhu: Každý věřitel ať promine to, co půjčil svému bližnímu; ať nevystavuje svého bližního a svého bratra útlaku, protože bylo vyhlášeno prominutí dluhu kvůli Hospodinu. 3Cizince můžeš vystavovat útlaku, ale jestliže máš něco u svého bratra, promiň mu to. 4Nicméně nebudeš mít mezi sebou nuzného, protože Hospodin ti jistě požehná v zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává za dědictví, abys ji obsadil — 5pokud ovšem opravdu uposlechneš Hospodina, svého Boha, a budeš zachovávat a plnit každý tento příkaz, který ti dnes přikazuji. 6Vždyť Hospodin, tvůj Bůh, ti požehná, tak jak ti řekl. Budeš půjčovat mnohým národům, ale sám si nebudeš půjčovat, budeš vládnout nad mnohými národy, ale ony nad tebou nebudou vládnout. 7Když by byl u tebe nuzný — někdo ze tvých bratrů, v některé ze tvých bran ve tvé zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh, — nezatvrzuj své srdce a nezavírej svou ruku před svým nuzným bratrem, 8ale jistě pro něj otevři svou ruku a rozhodně mu půjč podle míry jeho nouze, to, v čem má nedostatek. 9Měj se na pozoru, aby ve tvém srdci nebylo něco ničemného, když by sis říkal: Blíží se rok sedmý, rok prominutí dluhu a abys nebyl lakomý vůči svému nuznému bratrovi a nic bys mu nedal. Volal by proti tobě k Hospodinu a dopadl by na tebe trest za hřích. 10Dej mu rád a tvé srdce ať není zlé, když mu budeš dávat, protože kvůli tomu ti Hospodin, tvůj Bůh, požehná při všem tvém díle a při všem podnikání tvých rukou. 11Nuzný totiž nevymizí ze země. Proto ti přikazuji: Jistě otvírej svou ruku pro svého bratra, pro chudého a nuzného ve své zemi.

Ž 92, 2. 5-9. 13-16

2Je dobré vzdávat Hospodinu díky a opěvovat tvé jméno, ó Nejvyšší, 5Hospodine, svým dílem mi působíš radost, jásám nad skutky tvých rukou. 6Jak velké jsou tvé skutky, Hospodine! Tvé úradky jsou přehluboké! 7Tupec nechápe, hlupák tomu nerozumí, 8že ničemové vyrážejí jako zeleň a všichni činitelé nepravosti kvetou, aby byli navždy vyhlazeni. 9Ale ty, Hospodine, jsi navěky vyvýšený. 13Spravedlivý pokvete jako palma, bude růst jako cedr na Libanonu. 14Jsou zasazeni v domě Hospodinově, kvetou na nádvořích našeho Boha. 15I v šedinách budou plodní, budou zdatní a svěží, 16aby zvěstovali, že Hospodin, má skála, je přímý a není v něm podlost.

Iz 61, 1

1Duch Panovníka Hospodina je na mně, protože mne Hospodin pomazal. Poslal mne přinášet radostnou novinu pokorným, ovázat rány zlomeným v srdci, vyhlásit zajatcům propuštění a vězňům otevření žaláře;

L 7, 18-23

18O tom všem podali Janovi jeho učedníci zprávu. Jan si zavolal dva ze svých učedníků 19a poslal je k Ježíšovi se slovy: „Ty jsi Ten, který má přijít, nebo máme očekávat jiného?“ 20Ti muži k němu přišli a řekli: „Jan Křtitel nás k tobě poslal se slovy: Ty jsi Ten, který má přijít, nebo máme očekávat jiného?“ 21V tu hodinu uzdravil mnoho lidí z nemocí, z trápení a od zlých duchů a mnohým slepým daroval zrak. 22A jim odpověděl: „Jděte, podejte zprávu Janovi, co jste uviděli a uslyšeli: Slepí opět vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium. 23A blahoslavený je ten, kdo by se nade mnou nepohoršil.“