Pondělí po 7. neděli velikonoční

Pís 5, 2a. 5-6b

2Spím. 5Já vstala milému svému otevřít a myrha mi z rukou skanula, myrha z mých prstů ulpívá tam, kde zasouvá se závora. 6Já svému milému otevřela, můj milý však náhle zmizel. Skoro jsem život vypustila, že takhle odešel.

Ž 42, 2-6

2Jako laň dychtí po vodních tocích, tak má duše dychtí po tobě, ó Bože! 3Má duše žízní po Bohu, po živém Bohu! Kdy předstoupím, abych se ukázal před Boží tváří? 4Slzy jsou mi chlebem ve dne i v noci, když mi každý den říkají: Kde je ten tvůj Bůh? 5Na to vzpomínám a vylévám v sobě svou duši, jak jsem chodíval v zástupu a ubíral jsem se do Božího domu za zvuku jásotu a děkovných písní davu slavícího svátek. 6Proč jsi tak skleslá, má duše, proč jsi ve mně tak rozrušená? Jen čekej na Boha — vždyť mu budu znovu vzdávat chválu za spásu jeho přítomnosti.

1K 10, 23. 27-33

23‚Všechno je dovoleno‘, ale ne všechno prospívá. ‚Všechno je dovoleno‘, ale ne všechno buduje. 27Zve-li vás někdo z nevěřících a chcete tam jít, jezte všechno, co vám předloží, a kvůli svědomí se na nic nevyptávejte. 28Ale když by vám někdo řekl: ‚Toto je obětováno božstvům, ‘ nejezte kvůli tomu, kdo vám to oznámil, a kvůli svědomí. 29Svědomí pak míním ne vlastní, ale toho druhého. Neboť proč má být moje svoboda souzena svědomím druhého? 30Jestliže já s vděčností jím, proč mám být pomlouván za něco, za co vzdávám díky? 31Ať tedy jíte nebo pijete nebo cokoliv činíte, všechno čiňte k Boží slávě. 32Nebuďte kamenem úrazu Židům ani Řekům ani církvi Boží, 33stejně jako i já se chci všem ve všem líbit a nehledám svůj prospěch, nýbrž prospěch mnohých, aby byli zachráněni.

srov. Mk 2, 20

20Přijdou však dny, kdy jim bude ženich odebrán, a tehdy v onen den se budou postit.“

Mt 9, 14-15

14Tehdy k němu přišli Janovi učedníci a řekli: „Proč se my a farizeové často postíme, ale tvoji učedníci se nepostí?“ 15Ježíš jim řekl: „Mohou svatebčané truchlit, dokud je s nimi ženich? Přijdou však dny, kdy jim bude ženich odebrán, a tehdy se budou postit.