Pátek po 4. neděli velikonoční II.

Sk 11, 1-18

1Apoštolové a bratři, kteří byli v Judsku, uslyšeli, že také pohané přijali slovo Boží. 2Když Petr vystoupil do Jeruzaléma, věřící ze Židů mu vytýkali: 3„Vešel jsi k mužům neobřezaným a jedl jsi s nimi!“ 4Petr jim to začal po pořádku vysvětlovat: 5„Byl jsem v městě Joppe a modlil jsem se. A tu jsem ve vytržení spatřil vidění: jakousi nádobu, která sestupovala jako veliká plachta, spouštěná za čtyři rohy z nebe, a přišla až ke mně. 6Když jsem se do ní pozorně zahleděl a pozoroval ji, uviděl jsem zemské čtvernožce i dravou zvěř, plazy a nebeské ptáky. 7Uslyšel jsem také hlas, který mi říkal: ‚Vstaň, Petře, zabíjej a jez!‘ 8Řekl jsem: ‚Ne, Pane, neboť do mých úst nikdy nevešlo nic poskvrněného nebo nečistého.‘ 9Ale hlas z nebe mi odpověděl podruhé: ‚Co Bůh očistil, ty neměj za poskvrněné.‘ 10To se stalo třikrát a vše bylo opět vyzdviženo do nebe. 11A hle, v tu chvíli dorazili k domu, ve kterém jsem byl, tři muži poslaní ke mně z Cesareje. 12Duch mi řekl, abych šel bez pochybování s nimi. Šlo se mnou také těchto šest bratrů a vstoupili jsme do domu toho muže. 13Oznámil nám, jak uviděl ve svém domě anděla, který stanul před ním a řekl mu: ‚Pošli do Joppe a pozvi Šimona, který se nazývá Petr; 14ten ti poví slova, jimiž budeš zachráněn ty i celý tvůj dům.‘ 15Když jsem začal mluvit, padl na ně Duch Svatý, jako i na nás na počátku. 16Vzpomněl jsem si na Pánův výrok, jak říkal: ‚Jan křtil vodou, ale vy budete pokřtěni v Duchu Svatém.‘ 17Jestliže jim tedy Bůh dal stejný dar jako nám, když uvěřili v Pána — Ježíše Krista, kdo jsem já, abych směl překážet Bohu?“ 18Když to uslyšeli, utichli a vzdali slávu Bohu; řekli: „Tedy i pohanům dal Bůh pokání k životu!“

Ž 67, 2-5. 7-8

2Kéž je nám Bůh milostiv a kéž nám žehná, kéž nad námi rozjasní svou tvář 3aby byla na zemi známa tvá cesta a mezi všemi národy tvá spása. 4Bože, kéž ti lidé vzdají chválu, kéž ti vzdají chválu všichni lidé! 5Kéž se národy radují a jásají, neboť soudíš národy podle práva. Ty vodíš národy země. 7Země vydala úrodu — Bůh, náš Bůh, nám žehná. 8Ano, Bůh nám žehná. Kéž se ho bojí všechny končiny země!

srov. L 8, 15

15‚V dobré zemi‘, to jsou ti, kteří, když uslyšeli Slovo, drží je pevně v ušlechtilém a dobrém srdci a s vytrvalostí nesou ovoce.“

J 7, 25-31

25Tu začali někteří z obyvatel Jeruzaléma říkat: „Není to ten, kterého chtějí zabít? 26A hle, mluví veřejně, a nic mu neříkají. Což opravdu vůdcové poznali, že je to Mesiáš? 27Ale o něm víme, odkud je. Až přijde Kristus, nikdo nebude vědět, odkud je.“ 28Tu Ježíš, vyučující v chrámě, hlasitě zvolal: „Vskutku mě znáte a víte, odkud jsem? Nepřišel jsem sám od sebe, ale ten, kdo mne poslal a jehož vy neznáte, je pravdivý. 29Já ho znám, neboť jsem od něho a on mne poslal.“ 30Chtěli ho tedy zajmout, ale nikdo na něho nevztáhl ruku, protože ještě nepřišla jeho hodina. 31Mnozí ze zástupu však v něho uvěřili a říkali: „Když přijde Mesiáš, učiní snad více znamení, než učinil tento člověk?“