Úterý po 4. neděli velikonoční II.

Sk 10, 1-23a

1V Cesareji žil nějaký muž jménem Kornélius, setník pluku zvaného Italský, 2člověk zbožný, který se bál Boha s celým svým domem, dával mnoho almužen lidu a stále se modlil k Bohu. 3Kolem třetí hodiny odpoledne spatřil jasně ve vidění Božího anděla, jak k němu vešel a řekl mu: „Kornélie!“ 4Pozorně na něho pohlédl, ulekl se a řekl: „Co je, Pane?“ Anděl mu řekl: „Tvé modlitby a tvé almužny vystoupily, jako připomínka před Bohem. 5Pošli nyní muže do Joppe a pozvi jistého Šimona, který se nazývá Petr. 6Ten je hostem u nějakého Šimona koželuha, který má dům u moře.“ 7Když anděl, který k němu mluvil, odešel, zavolal si dva ze svých domácích sluhů a zbožného vojáka, jednoho z těch, kteří zůstávali věrně při něm, 8všechno jim vysvětlil a poslal je do Joppe. 9Druhého dne, když oni byli na cestě a blížili se k městu, vystoupil Petr na střechu domu, aby se kolem poledne pomodlil. 10Dostal hlad a chtěl se najíst. Zatímco mu připravovali jídlo, ocitl se ve vytržení: 11vidí otevřené nebe, z nějž k němu sestupuje jakási nádoba jako veliká plachta, za čtyři rohy svázaná a spouštěná k zemi. 12V ní byli všichni čtvernožci, dravá zvěř, zemští plazi i nebeští ptáci. 13I zazněl k němu hlas: „Vstaň, Petře, zabíjej a jez!“ 14Petr řekl: „Ne, Pane! Nikdy jsem nejedl nic poskvrněného a nečistého!“ 15A opět k němu hlas zazněl podruhé: „Co Bůh očistil, ty nepokládej za poskvrněné!“ 16To se stalo třikrát a hned byla ta nádoba zase vzata vzhůru do nebe. 17Zatímco byl Petr na rozpacích, co by to vidění, které spatřil, mohlo znamenat, hle, muži poslaní Kornéliem se doptali na Šimonův dům a dorazili k bráně, 18zavolali a vyptávali se, je-li tu hostem Šimon zvaný Petr. 19Když Petr přemýšlel o tom vidění, Duch mu řekl: „Hle, tři muži tě hledají. 20Vstaň, sestup a jdi bez pochybování s nimi, neboť já jsem je poslal.“ 21Petr tedy sešel dolů k těm mužům a řekl: „Hle, já jsem ten, kterého hledáte. Co je důvodem vašeho příchodu?“ 22Oni řekli: „Setník Kornélius, muž spravedlivý, který se bojí Boha a o němž celý židovský národ vydává dobré svědectví, dostal pokyn od svatého anděla, aby tě pozval do svého domu a vyslechl tvá slova.“ 23Pozval je tedy dovnitř a pohostil je.

Ž 86, 1-7

1Nakloň, Hospodine, své ucho a odpověz mi, neboť jsem chudý a nuzný. 2Chraň mou duši, neboť jsem věrný. Ty, Bože můj, zachraň svého otroka, jenž v tebe doufá. 3Smiluj se nade mnou, Panovníku, vždyť k tobě celé dny volám. 4Dej radost duši svého otroka, neboť k tobě, Panovníku, pozvedám svou duši. 5Neboť ty jsi, Panovníku, dobrý a ochotný odpouštět; jsi hojný v milosrdenství ke všem, kdo k tobě volají. 6Naslouchej, Hospodine, mé modlitbě, věnuj pozornost mým úpěnlivým prosbám! 7V den svého soužení k tobě volám — jistě mi odpovíš.

srov. J 6, 63. 68

Duch je ten, který obživuje, tělo nic neznamená. Slova, která jsem vám pověděl já, jsou duch a jsou život.

J 6, 60-69

60Mnozí z jeho učedníků, když to uslyšeli, řekli: „To je tvrdá řeč. Kdo to může poslouchat?“ 61Ježíš v sobě věděl, že jeho učedníci na to reptají, a řekl jim: „To vás pohoršuje? 62Což tedy, kdybyste viděli Syna člověka vystupovat tam, kde byl dříve? 63Duch je ten, který obživuje, tělo nic neznamená. Slova, která jsem vám pověděl já, jsou duch a jsou život. 64Ale jsou někteří z vás, kteří nevěří.“ Ježíš totiž od počátku věděl, kteří jsou nevěřící a kdo je ten, který ho vydá. 65A říkal: „Proto jsem vám řekl, že nikdo ke mně nemůže přijít, pokud mu to není dáno od Otce.“ 66Z toho důvodu mnozí z jeho učedníků odešli zpět a už s ním nechodili. 67Ježíš řekl Dvanácti: „I vy chcete odejít?“ 68Šimon Petr mu odpověděl: „Pane, ke komu půjdeme? Máš slova věčného života 69a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi Kristus, ten Svatý Boží. “