Sobota po 3. neděli velikonoční II.

Sk 9, 17-25

 17Ananiáš odešel, vstoupil do toho domu, vložil na něho ruce a řekl: „Bratře Saule, Pán, Ježíš, který se ti ukázal na cestě, kterou jsi sem šel, mě poslal, abys opět viděl a byl naplněn Duchem Svatým.“  18A hned jako by mu s očí spadly šupiny, zase viděl, vstal a byl pokřtěn. 19Pak přijal pokrm a posilnil se. Několik dní byl s učedníky v Damašku 20a hned v synagogách hlásal Ježíše, že on je Syn Boží. 21Všichni, kteří ho slyšeli, byli ohromeni a říkali: „Není to ten, který ničil v Jeruzalémě ty, kteří vzývají toto jméno? I sem přišel jen proto, aby je spoutané odvedl k velekněžím!“ 22Ale Saul působil stále mocněji a svými důkazy, že tento Ježíš je Mesiáš, pobuřoval Židy, kteří bydleli v Damašku. 23Když to trvalo už dost dlouho, rozhodli se Židé, že ho zabijí. 24Saul se však o jejich úkladech dověděl. Ve dne v noci pečlivě hlídali i brány, aby ho mohli zabít. 25Učedníci ho však v noci vzali, vysadili ho otvorem ve zdi a spustili v koši dolů.

Ž 66, 1b-3a. 4-7a

1Hlahol Bohu, celá země! 2Opěvujte slávu jeho jména, učiňte jeho chválu slavnou! 3Řekněte Bohu: 4Ať se ti klaní celá země, ať tě opěvuje, ať opěvuje tvé jméno! 5Pojďte a pohleďte na Boží skutky, na hrůzu vzbuzující činy, jež se týkají lidských synů. 6Moře proměnil v souš, řeku přešli suchou nohou. Tehdy jsme se v něm radovali. 7Navěky vládne svou udatností.

1K 12, 21-27

21Oko však nemůže říci ruce: ‚Nepotřebuji tě,‘ ani hlava nemůže říci nohám: ‚Nepotřebuji vás.‘ 22Naopak ty údy těla, které se zdají být slabší, jsou nezbytné. 23A části těla, které pokládáme za méně čestné, obklopujeme zvláštní ctí a našim neslušným částem dáváme tím větší slušnost, 24což naše slušné údy nepotřebují. Ale Bůh sestavil tělo tak, že tomu potřebnému dal zvláštní čest, 25aby v těle nebyla roztržka, ale aby údy navzájem o sebe stejně pečovaly. 26A když jeden úd trpí, trpí spolu s ním všechny údy; a když je jeden úd oslavován, radují se všechny údy spolu s ním. 27Vy jste tělo Kristovo a jednotlivě jste jeho údy.

srov. J 6, 35

35„Já jsem ten chléb života. Kdo přichází ke mně, jistě nebude hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit.

J 6, 30-35

30Zástupy řekli Ježíšovi: „Jaké ty tedy činíš znamení, abychom je uviděli a uvěřili ti? Co konáš? 31Naši otcové jedli v pustině manu, jak je napsáno: ‚Dal jim jíst chléb z nebe.‘ “ 32Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám, ne Mojžíš vám dal chléb z nebe, nýbrž můj Otec vám dává ten pravý chléb z nebe. 33Neboť chléb Boží je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu.“ 34Řekli mu tedy: „Pane, dávej nám tento chléb stále.“ 35Ježíš jim řekl: „Já jsem ten chléb života. Kdo přichází ke mně, jistě nebude hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit.