Sobota po 2. neděli velikonoční II.
Sk 5, 12-16
12Skrze ruce apoštolů se mezi lidem dálo mnoho znamení a divů. A všichni jednomyslně pobývali v Šalomounově sloupoví. 13Z ostatních se k nim nikdo neodvažoval připojit, ale lid je velebil. 14A ještě více věřících bylo přidáváno Pánu, množství mužů i žen, 15takže dokonce na ulice vynášeli nemocné a kladli je na lůžka a lehátka, aby na některého z nich padl aspoň Petrův stín, když tudy půjde. 16Scházelo se také množství lidí z měst okolo Jeruzaléma, přinášeli nemocné a trápené nečistými duchy, a ti všichni byli uzdravováni.
Ž 48, 2-3. 9-11c. 12ab. 15ab
2Veliký je Hospodin, nejvýš chvályhodný — ve městě našeho Boha, na své svaté hoře. 3Krásně vyvýšená, radost celé země je hora Sijón — nejzazší sever, město velkého krále. 9To, co jsme slýchali, to jsme viděli ve městě Hospodina zástupů, ve městě našeho Boha. Bůh je upevňuje navěky. 10Bože, uprostřed tvého chrámu rozvažujeme o tvém milosrdenství. 11Jak tvé jméno, tak tvá chvála sahá až do končin země. 12Nad tvými soudy se raduje hora Sijón, 15Protože tento Bůh je naším Bohem navěky a navždy.
1K 12, 12-20
12Neboť jako tělo je jedno, ač má mnoho údů, a všechny údy jednoho těla, ačkoli je jich mnoho, jsou jedno tělo, tak i Kristus. 13Neboť v jednom Duchu jsme my všichni byli pokřtěni v jedno tělo, ať Židé nebo Řekové, ať otroci nebo svobodní, a všichni jsme z jednoho Ducha dostali napít. 14Vždyť také tělo není jeden úd, nýbrž mnoho údů. 15Kdyby noha řekla: ‚Protože nejsem ruka, nepatřím k tělu ‘, nepatří snad proto k tomu tělu? 16A kdyby řeklo ucho: ‚Protože nejsem oko, nepatřím k tělu‘, nepatří snad proto k tělu? 17Kdyby celé tělo bylo jen oko, kde by byl sluch? Kdyby celé tělo bylo jen ucho, kde by byl čich? 18Ale Bůh umístil údy: každý z nich v těle umístil tak, jak chtěl. 19Kdyby bylo všechno jedním údem, kde by bylo tělo? 20Je mnoho údů, ale jedno tělo.
srov. J 20, 29
29Ježíš mu řekl: „Že jsi mne viděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili.“
J 3, 31-36
31„Kdo přichází shůry, je nade všechny. Kdo je ze země, je pozemský a mluví pozemsky. Kdo přichází z nebe, je nade všechny a 32svědčí o tom, co viděl a slyšel, ale jeho svědectví nikdo nepřijímá. 33Kdo přijal jeho svědectví, zpečetil, že Bůh je pravdivý. 34Ten, koho poslal Bůh, mluví slova Boží, neboť Bůh dává Ducha bez odměřování. 35Otec miluje Syna a všechno dal do jeho rukou. 36Kdo věří v Syna, má věčný život; kdo však Syna odmítá, nespatří život, ale zůstává na něm Boží hněv.“