Úterý Svatého týdne

Jb 16, 1-20

1Nato Jób odpověděl. Řekl: 2Slov, jako jsou tato, jsem už slyšel mnoho. Jste všichni mizerní utěšitelé. 3Jestlipak budou mít konec ta nadutá slova? Nebo co tě popouzí, že takhle odpovídáš? 4I já bych mohl mluvit jako vy, kdybyste byli na mém místě, ohánět se proti vám výroky a potřásat nad vámi hlavou. 5Posiloval bych vás svými ústy a soustrast mých rtů by byla šetrná. 6Jestliže promluvím, má bolest tím nebude zmírněna; zanechám-li toho, v čem se mi ulehčí? 7Už mě zcela unavil. Zpustošil jsi celou mou pospolitost. 8Dopadl jsi mě, stalo se to na svědectví; povstala proti mně má lež a vypovídá proti mně. 9Jeho hněv propukl a zanevřel na mě, skřípal na mě zuby; můj protivník na mě zaostřuje své oči. 10Otevřeli na mě svá ústa, potupně mě bili do tváře, společně se proti mně hrnou. 11Bůh mě vydá v plen padouchovi, vydá mě na pospas do rukou ničemů. 12Byl jsem spokojený, ale zacloumal se mnou, uchopil mě za šíji a roztříštil mě. Postavil si mě za terč. 13Obklíčí mě jeho lukostřelci, probodne mé ledviny a nebude mít soucit. Mou žluč vylije na zem. 14Bude mě drásat, rána za ranou; vyběhne proti mně jako hrdina. 15Na kůži jsem si sešil pytlovinu, svůj roh jsem sklonil do prachu. 16Tvář mi opuchla od pláče, na mých víčkách je nejhlubší tma. 17Přitom na mých rukou není násilí a má modlitba je čistá. 18Země, nepřikrývej mou krev, ať není místo odpočinku pro můj úpěnlivý křik. 19Již nyní, hle, na nebesích je můj svědek a na výšinách můj přímluvce. 20Mí přátelé jsou mi prostředníky; mé oko prolévá slzy před Bohem.

Ž 119, 161-168

161Knížata mě bezdůvodně pronásledují; mé srdce se třese před tvým slovem. 162Jásám nad tvým slovem jako ten, kdo nalezl velikou kořist. 163Nenávidím klam, oškliví se mi; miluji tvůj zákon. 164Sedmkrát za den tě chválím za tvá spravedlivá nařízení. 165Hojný pokoj mají ti, kdo milují tvůj zákon; nic jim není překážkou. 166Vyhlížím tvou spásu, Hospodine, a plním tvé příkazy. 167Má duše zachovává tvá svědectví; velmi je miluji. 168Zachovávám tvá přikázání a tvá svědectví, neboť všechny mé cesty jsou před tebou.

Tob 11, 5-14

5Chana seděla a vyhlížela na cestu, jíž odešel její syn.

6Zpozorovala, že přichází, a řekla jeho otci: „Hle, tvůj syn přichází i ten člověk, který odešel s ním.“

7Refáel řekl Tóbijášovi, dříve než se přiblížil k otci: „Vím, že jeho oči budou otevřeny.

8Potři rybí žlučí jeho oči! Ten lék vytáhne a odstraní z jeho očí bílý zákal. Tvůj otec bude opět vidět a uzří světlo.“

9Chana přiběhla, padla svému synu kolem krku a řekla mu: „ Opět tě vidím, mé dítě. Teď už mohu zemřít.“ A dala se do pláče.

10Tóbit vstal. Klopýtal, ale přece došel ke dveřím do nádvoří.

11Tóbijáš k němu přikročil s rybí žlučí v ruce. Dýchl mu do očí, podepřel jej a řekl: „Buď dobré mysli, otče.“ Přiložil lék na jeho oči .

12Pak jej oběma rukama z koutků očí odstranil.

13Tu padl Tóbit synovi kolem krku, dal se do pláče a řekl: „Opět tě vidím, synu, světlo mých očí.“

14A pokračoval: „Požehnán buď Bůh a požehnané veliké jeho jméno. Požehnaní všichni jeho svatí andělé. Ať se jeho veliké jméno projeví na nás. Požehnáni buďte všichni andělé po všechny věky. Neboť on na mě seslal bolest, a hle, vidím svého syna Tóbijáše.“

srov. Mt 20, 28

28Stejně jako Syn člověka nepřišel, aby si nechal posloužit, ale aby posloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé. “

Mt 26, 1-5

1I stalo se, že když dokončil všechna tato slova, řekl Ježíš svým učedníkům: 2„Víte, že za dva dny bude Hod beránka a Syn člověka bude vydán, aby byl ukřižován. “ 3Tehdy se shromáždili velekněží a starší lidu ve dvoře velekněze, který se jmenoval Kaifáš, 4a společně se poradili, jak by se lstí Ježíše zmocnili a zabili ho. 5Říkali však: „Ne ve svátek, aby nenastalo pobouření mezi lidem.“