Pondělí Svatého týdne

Jb 2, 1-10

1Tu nastal den, kdy přišli Boží synové, aby se postavili před Hospodina; mezi nimi přišel také Satan, aby se postavil před Hospodina. 2Hospodin tehdy Satanovi řekl: Odkud přicházíš? Satan Hospodinu odpověděl: Z obchůzky na zemi, z procházení po ní sem a tam. 3Hospodin se pak Satana zeptal: Zdali sis všiml mého otroka Jóba? Neboť není jemu podobného na zemi, muže bezúhonného a přímého, bohabojného a odvracejícího se od zlého. Stále se drží své bezúhonnosti, i když jsi mne podnítil proti němu, abych jej bezdůvodně pohltil. 4Satan však Hospodinu odpověděl. Řekl: Kůži za kůži, ale vše, co člověk má, dá za svou duši. 5Avšak vztáhni nyní svou ruku a zasáhni až k jeho kosti a k jeho masu; určitě ti bude do tváře zlořečit. 6Tu Hospodin Satanovi řekl: Hle, je ve tvé ruce; avšak zachovej jeho duši. 7Satan pak odešel z Hospodinovy přítomnosti a ranil Jóba zlými vředy od paty až k hlavě. 8A on si vzal střep, aby se jím drápal, a když seděl v popelu, 9jeho žena mu řekla: Ty se stále držíš své bezúhonnosti? Zlořeč Bohu a zemři! 10Odpověděl jí však: Mluvíš, jako by promlouvala jedna z bláznivých žen. Což budeme přijímat od Boha dobré, a zlé přijímat nebudeme? V tom všem Jób nezhřešil svými rty.

Ž 119, 153-160

153Pohleď na mé soužení a vytrhni mě, vždyť na tvůj zákon nezapomínám. 154Veď mou při a vykup mě, obživ mě podle svého slova. 155Ničemům je spása vzdálena, protože se nedotazují na tvá ustanovení. 156Tvé slitování je veliké, Hospodine, podle svých nařízení mě obživ. 157Mnoho je mých pronásledovatelů a protivníků, neodvracím se však od tvých svědectví. 158Vidím věrolomníky a pociťuji odpor, vždyť nezachovávají tvé slovo. 159Pohleď, Hospodine, zamiloval jsem si tvá přikázání. Podle svého milosrdenství mě obživ! 160Princip tvého slova je pravda a každé tvé spravedlivé nařízení je navěky.

Tob 2, 1b-10d

1Za krále Esarchadóna jsem se vrátil domů a byla mi vrácena má žena Chana a syn Tóbijáš. O naší slavnosti letnic, což je svátek týdnů, byla mi připravena výborná hostina a já jsem usedl k jídlu.

2Když mi prostřeli stůl a připravili množství pokrmů, řekl jsem svému synovi Tóbijášovi: „Synu, vyjdi ven, a kohokoli najdeš chudého z našich bratří z ninivských zajatců, který celým srdcem pamatuje na Hospodina , přiveď jej a bude jíst společně se mnou. Hle, počkám na tebe, synu, dokud nepřijdeš.“

3Tóbijáš vyšel hledat někoho chudého z našich bratří. Když se vrátil, řekl: „Otče!“ Vyzval jsem jej: „Mluv, synu!“ Odpověděl: „Hle, jeden z našeho národa byl zavražděn a je pohozen na tržišti. Leží tam zardoušený.“

4Vyskočil jsem a opustil hostinu dřív, než jsem z ní cokoliv okusil; odnesl jsem ho z ulice a uložil do jednoho z domků, dokud nezapadlo slunce.

5Potom jsem se vrátil, umyl se a začal se zármutkem pojídat chléb.

6Vzpomněl jsem si na slovo proroka, které pronesl Ámos v Bét-elu: „Vaše slavnosti budou proměněny ve smutek, všechny vaše písně v žalozpěv.“ A dal jsem se do pláče.

7Když zapadlo slunce, šel jsem, vykopal hrob a pohřbil jsem ho.

8Moji sousedé se mi posmívali. Říkali: „Vůbec se nebojí. Už jednou kvůli této věci po něm pátrali. Měl být zabit, ale uprchl. A hle, zase pohřbívá mrtvé.“

9Té noci jsem se umyl, vešel do svého nádvoří a ulehl u jeho zdi. Pro horko jsem neměl přikrytou tvář.

10Nevěděl jsem, že na zdi nade mnou jsou vrabci. Jejich teplý trus mi padl do očí a způsobil mi bílý zákal. Chodil jsem k lékařům, abych se léčil. Ale čím víc mě mazali léky, tím víc slábly mé oči bílým zákalem, až jsem zcela oslepl. Zrak mi nesloužil čtyři roky. Všichni moji bratří nade mnou truchlili a Achíkar se po dva roky, dokud neodešel do Elymaidy, staral o mou obživu.

J 12, 36

36Dokud máte světlo, věřte v to světlo, abyste se stali syny světla.“ To Ježíš pověděl, odešel a skryl se před nimi.

L 21, 34-36

34„ Mějte se na pozoru, aby vaše srdce nebyla zatížena flámováním, opilstvím a starostmi každodenního života a onen den na vás nepřišel náhle 35jako past. Neboť přijde na všechny, kteří přebývají na povrchu celé země. 36Bděte a proste v každý čas, abyste měli sílu uniknout všemu tomu, co se má dít, a postavit se před Syna člověka.“