Úterý po 5. neděli v době postní II.

Gn 45, 2-20

2Tu se dal Josef do hlasitého pláče. Slyšeli to Egypťané a slyšel o tom faraonův dům. 3Josef bratrům řekl: Já jsem Josef. Je můj otec ještě naživu? Ale jeho bratři mu nebyli schopni odpovědět, protože z něho byli vyděšeni. 4Josef tedy bratrům řekl: Jen ke mně přistupte. Když přistoupili, řekl: Já jsem Josef, váš bratr, kterého jste prodali do Egypta. 5A teď se netrapte a nehněvejte se na sebe, že jste mne sem prodali. Neboť Bůh mne poslal před vámi pro zachování života. 6Protože to byly dva roky hladu v zemi, ale orba a žeň nebude ještě pět let. 7Bůh mne poslal před vámi, aby zajistil váš ostatek na zemi a aby vás zachoval při životě pro veliké vysvobození. 8Nyní tedy ne vy jste mě sem poslali, nýbrž Bůh. On mě učinil otcem faraonovi, pánem celého jeho domu a vládcem celé egyptské země. 9Rychle vystupte k otci a řekněte mu: Toto vzkazuje tvůj syn Josef: Bůh mě učinil pánem celého Egypta. Neotálej a sestup ke mně. 10Usadíš se v zemi Gošenu a budeš blízko mě ty, tvoji synové i synové tvých synů, tvůj brav i tvůj skot a vše, co máš. 11Budu se tam o tebe starat, protože bude ještě pět let hladu, abys nezchudl ty, tvůj dům ani nic z toho, co máš. 12Hle, vidí to vaše oči i oči mého bratra Benjamína, že já sám k vám mluvím. 13Povězte otci o vší mé slávě v Egyptě a o všem, co jste viděli. Pospěšte si a přiveďte otce sem dolů. 14Tu padl na šíji svého bratra Benjamína a rozplakal se. I Benjamín plakal na jeho šíji. 15Pak políbil všechny bratry a plakal při nich. Teprve potom s ním jeho bratři byli schopni mluvit. 16Když ve faraonově domě slyšeli zprávu, že přišli Josefovi bratři, bylo to milé faraonovi i jeho otrokům. 17Farao Josefovi řekl: Řekni svým bratrům: Udělejte toto: Naložte náklad na svůj dobytek, jděte rychle do kenaanské země, 18vezměte svého otce a své rodiny a přijďte ke mně. Dám vám to nejlepší z egyptské země a budete jíst tuk země. 19Dále máš přikázáno jim říct: Udělejte toto: Vezměte si z egyptské země vozy pro své děti a ženy a naložte svého otce a přijďte. 20Nelitujte svého zařízení, protože to nejlepší z celé egyptské země bude vaše.

Ž 119, 129-136

129Tvá svědectví jsou podivuhodná, proto je má duše střeží.  130Otevření tvých slov osvěcuje, dává porozumět prostoduchým. 131Otvírám ústa a jsem plný dychtivosti, jak toužím po tvých příkazech. 132Pohleď na mě a smiluj se nade mnou, jak je tvým zvykem vůči, těm, kdo milují tvé jméno. 133Mé kroky upevni svými výroky, aby mě neovládla žádná nepravost. 134Vykup mě z útlaku lidí a budu zachovávat tvá přikázání. 135Svou tvář rozjasni nad svým otrokem, vyuč mě svým ustanovením. 136Proudy slz se mi řinou z očí, protože lidé nezachovávají tvůj zákon.

Př 28, 2-6

2Když je země ve vzpouře, má mnoho vládců, ale s člověkem rozumným a znalým, bude řád prodloužen. 3Chudý muž, který utlačuje chudé, je jako odplavující déšť, který ničí úrodu. 4Ti, kdo opouštějí zákon, budou ničemy chválit, ale ti, kdo zachovávají zákon, se s nimi pustí do boje. 5Zlí lidé nerozumějí právu, ale ti, kdo hledají Hospodina, porozumějí všemu. 6Lepší je chudý, který žije bezúhonně, nežli ten, jehož cesty jsou křivolaké, ačkoliv je bohatý.

srov. J 6, 44

44Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mne poslal; a já ho vzkřísím v poslední den.

J 6, 63b-71

63Slova, která jsem vám pověděl já, jsou duch a jsou život. 64Ale jsou někteří z vás, kteří nevěří.“ Ježíš totiž od počátku věděl, kteří jsou nevěřící a kdo je ten, který ho vydá. 65A říkal: „Proto jsem vám řekl, že nikdo ke mně nemůže přijít, pokud mu to není dáno od Otce.“ 66Z toho důvodu mnozí z jeho učedníků odešli zpět a už s ním nechodili. 67Ježíš řekl Dvanácti: „I vy chcete odejít?“ 68Šimon Petr mu odpověděl: „Pane, ke komu půjdeme? Máš slova věčného života 69a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi Kristus, ten Svatý Boží. “ 70Ježíš jim odpověděl: „Nevyvolil jsem si vás Dvanáct? Ale jeden z vás je ďábel.“ 71To řekl o Judovi, synu Šimona Iškariotského, neboť ten ho měl zradit, jeden z Dvanácti.