Čtvrtek po 4. neděli v době postní II.
Gn 35, 9-20. 22b-26
9Bůh se Jákobovi ukázal znovu po jeho příchodu z Paddan-aramu a požehnal ho. 10Bůh mu řekl: Tvé jméno je Jákob. Tvé jméno již nebude Jákob, ale tvé jméno bude Izrael. Tak mu dal jméno Izrael. 11Ještě mu Bůh řekl: Já jsem Bůh Všemohoucí. Rozploď a rozmnož se; národ, ba shromáždění národů z tebe vzejde; i králové vzejdou z tvých beder. 12A zemi, kterou jsem dal Abrahamovi a Izákovi, dám tobě. Také tvému potomstvu po tobě dám tuto zemi. 13Potom Bůh vystoupil od něho z místa, kde s ním mluvil. 14A Jákob na místě, kde s ním mluvil, postavil posvátný sloup, kamenný posvátný sloup, a vylil na něj litou oběť a polil jej olejem. 15Jákob dal místu, kde s ním Bůh mluvil, jméno Bét-el. 16Pak odtáhli z Bét-elu. Byl to ještě kus cesty do Efraty, když Ráchel začala rodit. Měla velmi těžký porod. 17V nejtěžší chvíli jejího porodu jí porodní bába řekla: Neboj se, protože máš zase syna. 18Když její duše vycházela — neboť umírala — dala mu jméno Ben-óni, ale otec ho nazval Benjamín. 19Ráchel zemřela a byla pohřbena u cesty do Efraty, což je Betlém. 20Jákob nad jejím hrobem postavil pamětní sloup. To je pamětní sloup Ráchelina hrobu až dodnes. Jákobových synů bylo dvanáct: 23Synové Ley: Jákobův prvorozený Rúben, Šimeón, Lévi a Juda, Isachar a Zabulón. 24Synové Ráchel: Josef a Benjamín. 25Synové Rácheliny služky Bilhy: Dan a Neftalí. 26A synové Leiny služky Zilpy: Gád a Ašer. Toto jsou Jákobovi synové, kteří se mu narodili v Paddan-aramu.
Ž 119, 113-120
113Nenávidím polovičaté lidi, ale miluji tvůj zákon. 114Jsi má skrýš a můj štít; očekávám na tvé slovo. 115Odstupte ode mě, zlovolníci! Budu dodržovat příkazy svého Boha. 116Podpírej mě, jak jsi řekl, abych mohl žít; nezahanbuj mě v mé naději! 117Posilni mě, abych byl zachráněn; stále budu hledět na tvá ustanovení. 118Zavrhuješ všechny, kdo zbloudili od tvých ustanovení, neboť jejich záludnost je zrádná. 119Všechny ničemy v zemi odstraňuješ jako strusku, proto jsem si zamiloval tvá svědectví. 120Mé tělo se chvěje strachem z tebe, bojím se tvých nařízení.
Př 25, 1; 27, 9-11a
1Také toto jsou Šalomounova přísloví, která sebrali a opsali muži judského krále Chizkijáše.27Není dobré jíst mnoho medu a také hledat vlastní slávu není sláva. 9Veď svůj spor se svým bližním, ale neodhaluj důvěrnosti jiného člověka. 10Jinak ten, kdo to uslyší, tě pohaní a pomluva o tobě se nezastaví. 11Jako zlatá jablka na stříbrných mísách
J 14, 23
23Ježíš mu odpověděl: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.
Mt 7, 21-29
21„Ne každý, kdo mi říká: ‚Pane, Pane‘, vejde do království Nebes, ale ten, kdo činí vůli mého Otce, který je v nebesích. 22Mnozí mi v onen den řeknou: ‚Pane, Pane, což jsme tvým jménem neprorokovali a tvým jménem nevyháněli démony a tvým jménem neučinili mnoho mocných činů? ‘ 23A tehdy jim vyznám: ‚Nikdy jsem vás neznal. Odejděte ode mne, činitelé nepravosti. ‘“ 24„Každý, kdo slyší tato má slova a činí je, bude tedy podoben muži prozíravému, který postavil svůj dům na skále. 25A spadl déšť a přihnaly se vody a zaduly větry a udeřily na ten dům — ale nezřítil se, neboť byl založen na skále. 26A každý, kdo slyší tato má slova a nečiní je, bude podoben muži pošetilému, který postavil svůj dům na písku. 27A spadl déšť a přihnaly se vody a zaduly větry a udeřily na ten dům — a zřítil se a jeho pád byl veliký.“ 28A stalo se, že když Ježíš dokončil tato slova, byly zástupy ohromeny jeho učením, 29neboť je učil jako ten, kdo má pravomoc, a ne jako jejich učitelé Zákona.