Úterý po 2. neděli v době postní II.
Gn 13, 1b-11
1S Abramem byl i Lot. 2Abram měl velké množství dobytka, stříbra i zlata. 3A postupoval po svých denních pochodech od Negebu až k Bét-elu, až na místo mezi Bét-elem a Ajem, kde byl zprvu jeho stan, 4k místu oltáře, který tam na počátku udělal. Tam Abram vzýval Hospodinovo jméno. 5Také Lot, který putoval s Abramem, měl ovce, skot a stany. 6Ale země jim nestačila, aby bydleli spolu, protože jejich majetek byl tak velký, že nemohli bydlet spolu. 7Až nastal spor mezi pastýři dobytka Abramova a pastýři dobytka Lotova. (V zemi tenkrát bydleli Kenaanci a Perizejci.) 8Abram řekl Lotovi: Ať není svár mezi mnou a tebou a mezi mými pastýři a tvými pastýři, neboť jsme muži bratři. 9Což před tebou není celá země? Odděl se prosím ode mne: Jestliže půjdeš nalevo, dám se napravo, jestliže napravo, dám se nalevo. 10Lot pozvedl oči a spatřil celou jordánskou rovinu, kudy se chodí do Sóaru, že je celá dobře zavlažovaná — bylo to dříve, než Hospodin zničil Sodomu a Gomoru — že je jako Hospodinova zahrada, jako egyptská země. 11Lot si tedy vybral celou jordánskou rovinu a vyrazil na východ. Tak se jeden od druhého oddělili.
Ž 119, 33-40
33Vyuč mě, Hospodine, cestě svých ustanovení a já je budu důsledně střežit. 34Dej mi porozumět, budu střežit tvůj zákon a jej zachovávat celým srdcem. 35Veď mě stezkou svých příkazů, neboť jsem si ji oblíbil. 36Nakloň mé srdce ke svým svědectvím, nikoli k zištnosti. 37Odvracej mé oči, abych nehleděl na klam; na své cestě mě obživ. 38Naplň svému otroku své slovo, jež vede k bázni před tebou. 39Odvrať ode mě potupu, které se lekám, vždyť tvá nařízení jsou dobrá. 40Hle, toužím po tvých přikázáních; obživ mě ve své spravedlnosti.
Př 5, 15-23
15Pij vodu ze své cisterny, bystrou vodu ze své studny. 16Mají se tvoje prameny rozlévat na ulici, proudy vody na náměstí? 17Ať patří tobě samému, a ne cizím spolu s tebou! 18Ať je požehnaný tvůj pramen, raduj se z ženy svého mládí. 19Ta líbezná laň, ta půvabná srna, její prsy ať tě uspokojují v každé době, její láskou se opájej ustavičně. 20Proč by ses měl, můj synu, opájet cizí ženou, objímat klín cizinky? 21Vždyť cesty člověka jsou před očima Hospodina, on srovnává všechny jeho stezky. 22Ničemu polapí jeho vlastní viny, provazy svého hříchu bude zajat. 23Zemře, protože neměl kázeň, pro velikost své hlouposti bude vrávorat.
srov. Ž 119, 89-90
89Hospodine, tvé slovo je navěky ustaveno v nebesích. 90Z pokolení do pokolení trvá tvá pravda. Upevnil jsi zemi a ona stojí.
Mt 5, 31-37
31„Také bylo řečeno: ‚Kdo propustí svou ženu, ať jí dá rozlukový list.‘ 32Ale já vám pravím, že každý, kdo propouští svou ženu, kromě případu smilstva, uvádí ji do cizoložství, a kdo by se s propuštěnou oženil, cizoloží.“ 33„Dále jste slyšeli, že bylo řečeno předkům: ‚ Nebudeš křivě přísahat, ale splníš Pánu své přísahy.‘ 34Já však vám pravím, abyste nepřísahali vůbec; ani při nebi, protože je to trůn Boží; 35ani při zemi, protože je to podnož jeho nohou; ani při Jeruzalému, protože je to město velikého Krále. 36Nepřísahej ani při své hlavě, protože ani jediný vlas nemůžeš učinit bílým nebo černým. 37Ať je tedy vaše slovo ‚ano, ano‘ — ‚ne, ne‘; co je nad to, je ze Zlého. “