Středa po 3. neděli v době postní II.
Gn 21, 7-21
7Sára řekla: Kdo by jen pověděl Abrahamovi, že Sára bude kojit! A přece jsem mu v jeho stáří porodila syna! 8Dítě rostlo a bylo odstaveno. V den Izákova odstavení udělal Abraham velkou hostinu. 9Když Sára viděla, že se syn Egypťanky Hagary, kterého Abrahamovi porodila, Izákovi posmívá, 10řekla Abrahamovi: Vyžeň tuto otrokyni i jejího syna, neboť syn této otrokyně nebude dědicem spolu s mým synem Izákem! 11Abraham byl z toho velmi skleslý: byla to záležitost jeho syna. 12Bůh však Abrahamovi řekl: Nebuď skleslý kvůli chlapci a své otrokyni. Poslechni Sáru ve všem, co ti říká, protože v Izákovi bude povoláno tvé símě. 13Syna otrokyně také učiním národem, protože je tvým potomkem. 14Abraham vstal časně ráno, vzal chléb a měch vody a dal to Hagaře. Položil jí to na ramena a poslal ji s dítětem pryč. Odešla a bloudila v pustině Beer-šeby. 15Když voda v měchu došla, odložila dítě pod jedno křoví. 16Odešla a posadila se naproti opodál na dostřel luku, neboť si řekla: Nebudu se dívat na smrt toho dítěte. Tak seděla naproti, pozvedla hlas a plakala. 17Bůh uslyšel hlas chlapce. Boží anděl zavolal na Hagaru z nebes a řekl jí: Co je ti, Hagaro? Neboj se, protože Bůh slyšel hlas chlapce tam, kde je. 18Vstaň, zvedni chlapce a pevně ho drž za ruku, protože z něj učiním velký národ. 19Tu jí Bůh otevřel oči a uviděla studnu s vodou. Šla, naplnila měch vodou a dala chlapci napít. 20Bůh byl s chlapcem, když vyrůstal. Usadil se v pustině a stal se velkým lukostřelcem. 21Bydlel v Páranské pustině a matka mu vybrala ženu z egyptské země.
Ž 119, 73-80
73Tvé ruce mě učinily a upevnily. Dej mi porozumět, ať se naučím tvým příkazům. 74Ti, kdo se tě bojí, mě uvidí a budou se radovat, protože očekávám na tvé slovo. 75Vím, Hospodine, že tvá nařízení jsou spravedlivá; pokořils mě pravdou. 76Kéž je mi tvé milosrdenství útěchou, jak jsi svému otroku zaslíbil. 77Kéž na mě přijde tvé slitování, abych mohl žít, neboť tvůj zákon je mým potěšením. 78Kéž jsou domýšlivci zahanbeni, neboť mi zrádně křivdí; já ale přemýšlím o tvých přikázáních. 79Kéž se ke mně vrátí ti, kdo se tě bojí, ti, kdo znají tvá svědectví. 80Kéž je mé srdce bezúhonné podle tvých ustanovení, abych nebyl zahanben.
Př 10, 28-32
28Očekávání spravedlivých je radost, avšak naděje ničemů zahyne. 29Hospodinova cesta je pevností pro bezúhonného, ale zkázou pro zločince. 30Spravedlivý se nikdy nepohne, ničema však zemi neosídlí. 31Ústa spravedlivého plodí moudrost, ale obojaký jazyk bude vyťat. 32Rty spravedlivého znají, co je milé, ústa ničemů však obojakost.
srov. Ž 119, 72
72Zákon tvých úst je pro mě lepší než tisíce ve zlatě či stříbře. 73Tvé ruce mě učinily a upevnily. Dej mi porozumět, ať se naučím tvým příkazům.
Mt 6, 19-24
19„Neshromažďujte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde se zloději prokopávají a kradou. 20Shromažďujte si poklady v nebi, kde je neničí mol ani rez a kde se zloději neprokopávají ani nekradou. 21Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.“ 22„Lampou těla je oko. Je-li tvé oko čisté, celé tvé tělo bude plné světla. 23Ale je-li tvé oko špatné, celé tvé tělo bude temné. Je-li tedy i světlo v tobě tmou, jak velká je pak temnota!“ 24„Nikdo nemůže být otrokem dvou pánů; buď bude totiž jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se k jednomu upne a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“