Sobota 4. postního týdne II.

Jl 3, 1-5

1Potom se stane, že vyleji svého Ducha na každé tělo. Vaši synové a vaše dcery budou prorokovat, vaši starci budou mít sny a vaši mládenci budou mít vidění. 2Také na otroky a otrokyně vyleji v oněch dnech svého Ducha. 3Učiním divy na nebi i na zemi, krev, oheň a sloupy kouře. 4Slunce se změní v temnotu a měsíc v krev, dříve než přijde Hospodinův den, velký a hrozný. 5I stane se, že každý, kdo bude vzývat Hospodinovo jméno, se zachrání, protože na hoře Sijón a v Jeruzalémě bude útočiště, jak pravil Hospodin, mezi vyváznuvšími, které Hospodin povolává.

Ž 89, 14-19

14Tvá paže je udatná, tvá ruka je silná, tvá pravice je vyvýšená. 15Spravedlnost a právo jsou základ tvého trůnu; milosrdenství a věrnost kráčejí před tebou. 16Blahoslavený je lid, který zná radostný křik, Hospodine, ti budou chodit ve světle tvé tváře. 17Ve tvém jménu jásají každý den, pozvedají se ve tvé spravedlnosti. 18Vždyť tys nádhera jejich síly, díky tvé přízni se zvedá náš roh. 19Neboť naším štítem je Hospodin a naším králem Svatý Izraele.

Ř 8, 12-17b

12Nuže tedy, bratři, jsme dlužníky, ale ne těla, abychom podle těla žili. 13Jestliže žijete podle těla, je vám souzeno zemřít; jestliže však Duchem usmrcujete činy těla, budete žít. 14Neboť všichni ti, kdo jsou vedeni Duchem Božím, jsou Boží synové. 15Nepřijali jste ducha otroctví, abyste se opět báli, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče! 16Sám ten Duch svědčí spolu s naším duchem, že jsme děti Boží. 17Jsme-li však děti, jsme i dědicové — dědicové Boží a spoludědicové Kristovi.

srov. 1P 2, 9

9Vy však jste ‚rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid určený k Božímu vlastnictví, abyste rozhlásili mocné skutky ‘ toho, jenž vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.

Mt 19,13-15

13K Ježíši přinesli děti, aby na ně vložil ruce a pomodlil se; ale učedníci je pokárali. 14Ježíš však řekl: „Nechte děti a nebraňte jim přijít ke mně, neboť takovým patří království Nebes.“ 15A vložil na ně ruce a šel odtamtud.