Pátek 4. postního týdne II.
- čtení Dt 16, 5-8
5Nesmíš obětovat velikonoční oběť v některé ze svých bran, které ti Hospodin, tvůj Bůh, dává, 6ale jenom na místě, které Hospodin, tvůj Bůh, vyvolí, aby tam přebývalo jeho jméno, tam obětuj velikonoční oběť, večer, po západu slunce, v čase, kdy jsi vyšel z Egypta. 7Uvař ho a sněz na místě, které Hospodin, tvůj Bůh, vyvolí a ráno se vydej na cestu a jdi ke svým stanům. 8Šest dní jez nekvašený chléb a sedmého dne ať je shromáždění Hospodinu, tvému Bohu; nedělej žádnou práci.
srov. Ž 48, 2-3. 9. 13-15b
2Veliký je Hospodin, nejvýš chvályhodný — ve městě našeho Boha, na své svaté hoře. 3Krásně vyvýšená, radost celé země je hora Sijón — nejzazší sever, město velkého krále. 9To, co jsme slýchali, to jsme viděli ve městě Hospodina zástupů, ve městě našeho Boha. Bůh je upevňuje navěky. 13Obejděte Sijón, projděte kolem něj, spočtěte jeho věže. 14Všimněte si pozorně jeho valů, projděte jeho paláce, abyste o tom vyprávěli budoucím pokolením. 15Protože tento Bůh je naším Bohem navěky a navždy;
2. čtení 2Pa 30, 1. 5-10a
1Chizkijáš vzkázal celému Izraeli a Judsku a také napsal dopisy Efrajimovi a Manasesovi, aby přišli do Hospodinova domu v Jeruzalémě slavit Velikonoce Hospodinu, Bohu Izraele. 5Stanovili, aby se rozšířila zpráva po celém Izraeli od Beer-šeby až po Dan, aby přišli slavit Velikonoce Hospodinu, Bohu Izraele, do Jeruzaléma, neboť to dlouho nedělali tak, jak je psáno. 6Běžci běželi s dopisy od krále a jeho knížat po celém Izraeli a Judsku a podle králova příkazu ohlašovali: Synové Izraele, navraťte se k Hospodinu, Bohu Abrahama, Izáka a Izraele, aby se vrátil k těm z vás, kteří zůstali, kteří vyvázli z ruky asyrských králů. 7Nebuďte jako vaši otcové a vaši bratři, kteří se zpronevěřili Hospodinu, Bohu svých otců, a učinil je předmětem hrůzy, jak to vidíte. 8Nezatvrzujte nyní svou šíji jako vaši otcové. Poddejte se Hospodinu a vejděte do jeho svatyně, kterou navěky posvětil. Služte Hospodinu, svému Bohu, aby se od vás odvrátil jeho planoucí hněv. 9Jestliže se navrátíte k Hospodinu, vaši bratři a vaši synové dojdou slitování před svými vězniteli a vrátí se do této země. Vždyť Hospodin, váš Bůh, je milostivý a soucitný, neodvrátí od vás svou tvář, jestliže se k němu navrátíte. 10Běžci procházeli od města k městu územím Efrajima a Manasesa až k Zabulónu.
srov. Ž 84, 6. 8. 2. 5. 11a. 3
6Blahoslavený je člověk, jehož síla je v tobě, který je odhodlán putovat. 8Putují — stále silní — a objeví se před Bohem na Sijónu. 2Jak milé jsou tvé příbytky, Hospodine zástupů! 5Blahoslavení jsou ti, kdo přebývají ve tvém domě a stále tě chválí! 11Den ve tvých nádvořích je lepší než tisíc jinde. 3Má duše touží, ano chřadne steskem po Hospodinových nádvořích; mé srdce i tělo radostně volá k živému Bohu.
3. čtení Nu 19, 1-9
1Hospodin promluvil k Mojžíšovi a k Áronovi: 2Toto je ustanovení zákona, které přikázal Hospodin: Pověz synům Izraele, aby k tobě přivedli rudou krávu bez vady, na které není vada a na kterou nebylo vloženo jho. 3Dejte ji knězi Eleazarovi. Ten ať ji vyvede ven za tábor a ať ji zabijí v jeho přítomnosti. 4Kněz Eleazar ať vezme na svůj prst trochu její krve a stříkne krví sedmkrát směrem k přední straně stanu setkávání. 5Pak ať spálí krávu před jeho zrakem — její kůži, maso a krev spálí spolu s jejími výměty. 6Kněz ať vezme cedrové dřevo, yzop a karmínové barvivo a hodí to doprostřed ohně s krávou. 7Kněz si vypere šaty, umyje si tělo vodou a potom vejde do tábora; avšak kněz bude až do večera nečistý. 8Ten, kdo ji spálil, si vypere ve vodě šaty, umyje si tělo vodou a bude nečistý až do večera. 9Pak čistý člověk sebere popel z krávy a uloží ho venku za táborem na čisté místo. Bude pro pospolitost synů Izraele uchován na očistnou vodu; je to na očištění.
srov. He 13, 11. 12c
11Neboť těla těch zvířat, jejichž krev je veleknězem vnášena za hřích do svatyně, jsou spalována venku za táborem. 12Ježíš trpěl venku za branou.
4, čtení Za 12, 1-11a
1Výnos. Hospodinovo slovo o Izraeli, výrok Hospodina, který roztáhl nebesa, založil zemi a vytvořil ducha člověka v jeho nitru: 2Hle, učiním Jeruzalém opojnou číší pro všechny okolní národy. I na Judsko dojde při obléhání Jeruzaléma. 3I stane se v onen den, že učiním Jeruzalém vzpěračským kamenem pro všechny národy. Všichni, kdo jej budou zvedat, se velmi zraní a všechny národy země se proti němu shromáždí. 4V onen den, je Hospodinův výrok, raním každého koně pomateností a jeho jezdce šílenstvím. Na dům judský otevřu své oči, ale všechny koně národů raním slepotou. 5Judští náčelníci si v srdci řeknou: Obyvatelé Jeruzaléma jsou mojí posilou skrze Hospodina zástupů, svého Boha. 6V onen den učiním judské náčelníky kotlíkem s ohněm na dřevě a ohnivou pochodní mezi snopy. Stráví všechny okolní národy napravo i nalevo a obyvatelé Jeruzaléma budou znovu pobývat na svém místě v Jeruzalémě. 7Hospodin nejprve zachrání judské stany, aby sláva domu Davidova a sláva obyvatel Jeruzaléma nebyla větší než Judova. 8V onen den bude Hospodin štítem pro obyvatele Jeruzaléma a stane se v onen den, že klopýtající mezi nimi bude jako David a dům Davidův bude před nimi jako Bůh, jako Hospodinův anděl. 9I stane se v onen den, že budu chtít vyhladit všechny národy, které přitáhnou proti Jeruzalému. 10Vyleji na dům Davidův a na obyvatele Jeruzaléma ducha milosti a úpěnlivých proseb. Pohledí na mě, toho, kterého probodli, a budou ho oplakávat jako se kvílí nad jedináčkem, budou nad ním hořce naříkat, jako se naříká nad prvorozeným. 11V onen den bude veliké kvílení v Jeruzalémě.
srov. Ž 102, 4. 6. 9-10. 13. 16. 19. 22
4Mé dny minuly jako dým a mé kosti jsou rozpálené jak ohniště. 6pro mé vzdychání přilnuly mi kosti k tělu. 9Celý den mě mí nepřátelé tupí. Potřeštěnci při mně přísahají. 10Místo chleba jím popel, do svého nápoje přimíchávám slzy. 13Ale ty, Hospodine, zůstáváš navěky; jsi připomínán od pokolení do pokolení. 16Národy se budou bát Hospodinova jména a všichni králové země tvé slávy, 19Toto je zapsáno pro budoucí pokolení. Lid, který bude stvořen, bude chválit Hospodina,22aby vypravovali na Sijónu o Hospodinově jménu a o jeho chvále v Jeruzalémě,