Pátek předposledního týdne po Zjevení II.

Mdr 19, 1-9.22

1Avšak na svévolnících spočíval hněv bez milosti až do konce, neboť Bůh předvídal i jejich budoucí činy,

2jak totiž, až jim sami dovolí odejít a pošlou je urychleně pryč, zase změní své smýšlení a budou je pronásledovat.

3Ještě když se zabývali smutečními obřady a naříkali u hrobů nebožtíků, pojali jiný pošetilý záměr a ty, které s naléhavými prosbami propustili, nyní pronásledovali jako uprchlíky.

4To nezbytí je plným právem hnalo do této krajnosti a přimělo k tomu, že zapomněli, co se stalo, aby jejich utrpení ještě zvýšil trest, kterého jim bylo třeba.

5Zatímco tvůj lid podstoupil podivuhodnou cestu, oni našli neobvyklou smrt.

6Celé stvoření bylo ve své podstatě znovu přetvořeno, tak aby sloužilo tvým rozkazům a aby tví služebníci byli zachováni bez úhony.

7Objevil se mrak a zastínil tábor, suchá země se vynořila, kde dříve byla voda. Ukázala se volná cesta z Rudého moře a zelenající se rovina na místě dravého proudu.

8Všechen lid tudy prošel chráněn tvou rukou a zíral s úžasem na ten div.

9Jako koně se popásali a jako jehňata poskakovali; přitom chválili tebe, Hospodine, svého zachránce.

22Ve všem tom, Hospodine, jsi zvelebil a oslavil svůj lid, nepohrdl jsi jím, byls při něm vždycky a všude.

Ž 78, 3-4. 13-14. 16. 34-35

3Co jsme slýchali a pochopili a o čem nám naši otcové vyprávěli, 4nezatajíme jejich synům. Budoucí generaci budeme vypravovat o Hospodinových chvályhodných skutcích, o jeho síle a jeho divech, které učinil. 13Rozpoltil moře a provedl je, postavil vody jako hráz. 14Ve dne je vedl skrze oblak a celou noc skrze ohnivé světlo. 16Vyvedl bystřiny ze skály a dal jim rozlít se jako vodní proudy. 34Když je hubil, hledali ho. Ano, navraceli se a usilovně hledali Boha 35a rozpomínali se, že Bůh je jejich skála, že Bůh Nejvyšší je jejich vykupitel,

srov. Mt 21, 32

32Jan k vám přišel cestou spravedlnosti, ale neuvěřili jste mu. Celníci a nevěstky mu však uvěřili. A když jste to uviděli, ani potom jste toho nelitovali, abyste mu uvěřili.“

Mk 11, 27-33

27Ježíš u učedníky přišli opět do Jeruzaléma, a když se Ježíš procházel v chrámu, přišli k němu velekněží, učitelé Zákona a starší 28a říkali mu: „V jaké pravomoci to činíš? A kdo ti dal tuto pravomoc, abys to činil?“ 29Ježíš jim řekl: „Zeptám se vás na jednu věc; odpovězte mi a řeknu vám, v jaké pravomoci to činím. 30Křest Janův byl z nebe, nebo z lidí? Odpovězte mi.“ 31Dohadovali se mezi sebou:„Řekneme-li ‚z nebe‘, řekne: ‚Proč jste mu tedy neuvěřili?‘ 32Máme říci ‚z lidí‘?“ Báli se zástupu, neboť všichni skutečně měli za to, že Jan byl prorok. 33Odpověděli tedy Ježíšovi: „Nevíme.“ A Ježíš jim řekl: „Ani já vám nepovím, v jaké pravomoci tyto věci činím.“