Úterý předposledního týdne po Zjevení II.

Mdr 17, 1-2. 5-7. 20 – 18, 1a. 3-4

1Velké a neprobadatelné jsou tvé soudy, proto nevědomé duše zbloudily.

2Svévolníci, kteří měli za to, že smějí utlačovat svatý národ, spoutáni temnotou a vězněni dlouhou nocí, leželi zavřeni pod střechami jako vyděděnci věčné Prozřetelnosti.

5Sebemocnější oheň neměl sílu svítit ani jiskrná záře hvězd nemohla prozářit onu děsivou noc.

6Ukazovalo se jim jenom ohniště samo od sebe hořící, šířící strach. Ochromeni úlekem z onoho vidění, dosud nikdy nespatřeného, považovali to, co viděli, za ještě horší.

7Neúčinné byly jejich čarodějné kejkle a znalosti, jimiž se vychloubali, se ukázaly jako hanebný klam.

20jenom nad Egypťany se rozprostírala tíživá noc, obraz temnoty, která je měla pohltit. Ale více než temnoty byli si oni sami břemenem.

1Avšak tví svatí měli převeliké světlo.

3Nadto jsi svým věrným propůjčil ohnivý sloup za průvodce neznámými cestami, za slunce, jež je nepálilo při jejich slavném putování pouští .

4Kdo drželi ve vězení tvé syny, skrze něž měl svět dostat nehynoucí světlo Zákona, zasloužili si být zbaveni světla a uvězněni v temnotě.

Ž 105, 1-3. 37. 39. 43-45

1Vzdávejte chválu Hospodinu! Vzývejte jeho jméno! Oznamujte mezi národy jeho činy! 2Zpívejte mu, opěvujte ho, přemýšlejte o všech jeho divech! 3Chlubte se jeho svatým jménem! Ať se raduje srdce těch, kdo hledají Hospodina! 37Své však vyvedl se stříbrem a zlatem a nikdo z jeho kmenů nebyl vyčerpaný. 39Rozprostíral oblak jako oponu — a v noci oheň, aby jim svítil. 43A tak s veselím vyvedl svůj lid, s jásotem své vyvolené, 44a dal jim země pohanských národů — obdrželi to, co národy vydřely, 45aby zachovávali jeho ustanovení a střežili jeho zákony. Haleluja!

srov. J 8, 12b

„Já jsem světlo světa. Kdo mne následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“

Mk 10, 46b-52

46Když Ježíš se svými učedníky a dosti velikým zástupem vycházel z Jericha, seděl u cesty syn Timaiův, Bartimaios, slepý žebrák. 47A když uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, začal křičet: „Synu Davidův, Ježíši, smiluj se nade mnou!“ 48Mnozí mu přísně domlouvali, aby zmlkl, ale on o to víc křičel: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ 49Ježíš se zastavil a řekl: „Zavolejte ho.“ Zavolali toho slepého a řekli mu: „Vzchop se, vstaň, volá tě!“ 50On odhodil svůj plášť, vyskočil a přišel k Ježíšovi. 51Ježíš mu odpověděl: „Co chceš, abych ti učinil?“ Slepý mu řekl: „Rabbuni, ať vidím! “ 52A Ježíš mu řekl: „Jdi, tvá víra tě uzdravila.“ A hned prohlédl a šel tou cestou za ním.