Pátek po 3. neděli po Zjevení II.

Sir 44, 1; 49, 13-16

1Nuže, chvalme slavné muže, otce všech našich pokolení.

13I Nehemjášova památka je velká. Opravil nám zřícené hradby, zhotovil brány a závory a obnovil nám domy.

14Nikdo na zemi nebyl stvořen, kdo by se vyrovnal Henochovi; neboť byl ze země vzat vzhůru.

15Ani jako Josef se nikdo nenarodil. Byl předním mezi bratry, oporou lidu; pečovali o jeho kosti.

16Šém i Šét byli slavní mezi lidmi, ale nade vším živým ve stvoření ční Adam.

Ž 48, 10-15

10Bože, uprostřed tvého chrámu rozvažujeme o tvém milosrdenství. 11Jak tvé jméno, tak tvá chvála sahá až do končin země. Tvá pravice je plná spravedlnosti. 12Nad tvými soudy se raduje hora Sijón, jásají nad nimi judské dcery. 13Obejděte Sijón, projděte kolem něj, spočtěte jeho věže. 14Všimněte si pozorně jeho valů, projděte jeho paláce, abyste o tom vyprávěli budoucím pokolením. 15Protože tento Bůh je naším Bohem navěky a navždy; on nás povede proti smrti.

srov. 2 Tm 1, 10

Náš Spasitel Ježíš Kristus přemohl smrt a skrze evangelium přinesl na světlo život.

Mk 5, 21-24a. 35-43

21Když se Ježíš přeplavil v lodi opět na druhou stranu, shromáždil se k němu velký zástup; a byl u moře. 22A hle, přišel jeden z představených synagogy, jménem Jairos. Když Ježíše spatřil, padl k jeho nohám 23a velmi ho prosil: „Má dceruška umírá! Pojď a vlož na ni ruce, aby byla zachráněna a ožila.“ 24Ježíš odešel s ním. 35Zatímco ještě mluvil, přišli z domu představeného synagogy a říkali: „Tvá dcera zemřela; proč ještě obtěžuješ Učitele?“ 36Ale Ježíš neposlechl to, co říkali, a řekl představenému synagogy: „Neboj se, jen věř!“ 37A nedovolil nikomu s ním jít, kromě Petra, Jakuba a Jakubova bratra Jana. 38Přišli do domu představeného synagogy a Ježíš viděl rozruch a ty, kteří velice plakali a hlučně naříkali. 39Vešel a řekl jim: „Proč se rozrušujete a pláčete? To dítě nezemřelo, ale spí.“ 40I posmívali se mu. Ale on všechny vyhnal a vzal s sebou otce a matku dítěte i ty, kteří byli s ním, a vešel tam, kde bylo dítě. 41Uchopil ruku dítěte a řekl mu: „Talitha kúm“, což přeloženo znamená: ‚Děvče, říkám ti, vstaň! ‘ 42A děvče ihned vstalo a začalo chodit; bylo jí dvanáct let. A zmocnil se jich ihned veliký úžas. 43Ježíš jim důrazně nařídil, aby se to nikdo nedověděl, a řekl, aby jí dali najíst.