Čtvrtek po 3. neděli po Zjevení II.

Sir 44, 1; 49, 8-10

1Nuže, chvalme slavné muže, otce všech našich pokolení.

8Ezechiel měl vidění slávy, kterou mu Bůh ukázal na voze cherubů;

9vzpomněl si na nepřátele a seslal na ně bouři s přívalem deště a dobře činil těm, kdo šli přímými cestami.

10Kosti dvanácti proroků ať ožijí tam, kde odpočívají. Neboť oni potěšovali lid Jákobův a vykupovali je vírou a nadějí.

Ž 105, 1. 3-4.7a.8a.9-12.14-15

1Vzdávejte chválu Hospodinu! Vzývejte jeho jméno! Oznamujte mezi národy jeho činy! 3Chlubte se jeho svatým jménem! Ať se raduje srdce těch, kdo hledají Hospodina! 4Hledejte Hospodina a jeho sílu! Ustavičně vyhledávejte jeho tvář! 7On je Hospodin, náš Bůh. 8Navěky pamatuje na svou smlouvu 9Uzavřel ji s Abrahamem a odpřisáhl ji Izákovi. 10Potvrdil ji Jákobovi jako ustanovení, Izraeli jakožto věčnou smlouvu. 11Řekl: Tobě dám kenaanskou zemi, váš dědičný úděl! 12Byla vás jen hrstka, nevelký počet, a pobývali jste v ní jako cizinci. 14Nedovolil, aby je někdo utlačoval, káral kvůli nim i krále. 15Nesahejte na mé pomazané, mým prorokům neubližujte!

Mk 5, 19

„Jdi domů ke svým a oznam jim, jak veliké věci ti učinil Pán a jak se nad tebou slitoval.“

Mk 5, 1-20

1Ježíš s učedníky přišli na druhou stranu moře do krajiny Gerasenů. 2A jak vystoupil z lodi, hned proti němu z hrobů vyšel člověk s nečistým duchem, 3který měl v hrobech obydlí. Ani řetězy ho již nikdo nemohl spoutat, 4neboť byl častokrát spoután okovy a řetězy, ale on vždy řetězy na sobě roztrhal a okovy rozlámal. Nikdo ho nedokázal zkrotit. 5A stále dnem i nocí mezi hroby a na horách řval a sekal se kameny. 6Když Ježíše z dálky uviděl, přiběhl a poklonil se mu 7a silným hlasem zařval: „Co je ti po mně, Ježíši, synu Boha Nejvyššího? Zapřísahám tě při Bohu, netrýzni mne!“ 8Ježíš mu totiž říkal: „ Duchu nečistý, vyjdi z toho člověka!“ 9A tázal se ho: „Jaké je tvé jméno?“ Řekl mu: „Mé jméno je Legie, protože je nás mnoho.“ 10A velice ho prosil, aby je neposlal pryč z toho kraje. 11Tam u hory se páslo veliké stádo vepřů. 12Všichni ti démoni ho poprosili: „Pošli nás do těch vepřů, abychom do nich vstoupili.“ 13On jim to dovolil. Nečistí duchové vyšli a vstoupili do těch vepřů. A stádo se zřítilo po svahu do moře, asi dva tisíce kusů, a utopilo se v moři. 14Ti, kteří je pásli, utekli a oznámili to ve městě i ve vesnicích. A lidé přišli, aby se podívali, co se stalo. 15Přišli k Ježíši a pozorovali toho démonizovaného, jak sedí oblečený a má zdravou mysl — toho, který měl Legii — a ulekli se. 16A ti, kteří to viděli, jim popsali, jak se to stalo tomu démonizovanému a to o těch vepřích. 17Začali ho prosit, aby odešel z jejich území. 18Když vstupoval do lodi, prosil ho ten, který byl předtím démonizovaný, aby mohl být s ním. 19Nedovolil mu to, ale řekl mu: „Jdi domů ke svým a oznam jim, jak veliké věci ti učinil Pán a jak se nad tebou slitoval.“ 20On odešel a začal v Dekapoli hlásat, jak veliké věci mu učinil Ježíš; a všichni se divili.