Středa po 3. neděli po Zjevení II.

Sir 44, 1; 48, 22-25

1Nuže, chvalme slavné muže, otce všech našich pokolení.

22Chizkijáš činil totiž to, co se líbilo Hospodinu, chodil pevně po cestách svého otce Davida, jak mu to přikázal prorok Izajáš, muž veliký a věrohodný ve svém vidění.

23Za jeho dnů ustoupilo slunce nazpět a králi byl prodloužen život.

24Mocným duchem spatřil poslední věci a potěšil truchlící na Sijónu.

25Poučil je, co se stane na konci věku, a odhalil jim skryté věci, dříve než se staly.

Ž 141, 1-5. 8

1Hospodine, volám tě! Pospěš ke mně, vyslyš mě, když tě volám! 2Kéž je má modlitba přijata jak kadidlo před tvou tváří, pozdvižení mých dlaní jak večerní obětní dar. 3Hospodine, postav stráž k mým ústům, ostrahu ke dveřím mých rtů. 4Nenakloň mé srdce k něčemu zlému, abych se nedopouštěl ničemností s lidmi, kteří jsou činiteli nepravosti, a nejedl z jejich lahůdek. 5Ať mě spravedlivý ztluče — bude to milosrdenství; ať mě kárá. Ať se má hlava nebrání nejlepšímu oleji — a ještě se budu v jejich nouzi modlit. 8K tobě, Panovníku Hospodine, hledí mé oči, v tobě hledám útočiště, nevylij mou duši!

srov. Ž 96, 9a. 13a. 9b

Padněte na zem před Hospodinem, který přichází, ať se před ním třese celá země.

Mk 4, 35-41

35Toho dne, když nastal večer, Ježíš apoštolům říká: „Přeplavme se na druhou stranu.“ 36Opustili zástup a vzali ho v té lodi, v níž byl; byly s ním také jiné lodě. 37Tu nastala veliká větrná bouře a vlny se přelévaly do lodě, takže se loď již naplňovala. 38A on spal na zádi na podušce. Vzbudili ho a řekli mu: „Učiteli, nezajímá tě, že hyneme?“ 39Probudil se, pohrozil větru a řekl moři: „Mlč, buď zticha!“ A vítr přestal a nastal úplný klid. 40Řekl jim: „Proč jste tak ustrašení? Ještě nemáte víru?“ 41Padla na ně veliká bázeň a říkali jeden druhému: „Kdo to tedy je, že ho poslouchají i vítr i moře?“