Úterý po 3. neděli po Zjevení II.

Sir 44, 1; 48, 15b-21

1Nuže, chvalme slavné muže, otce všech našich pokolení.

„Bůh, před nímž ustavičně chodívali moji otcové Abraham a Izák, Bůh, Pastýř, který mě vodí od počátku až dodnes,

16Anděl, Vykupitel, jenž před vším zlým mě chránil , ať požehná těm chlapcům. Ať se v nich hlásá mé jméno a jméno mých otců Abrahama a Izáka; ať se nesmírně rozmnoží uprostřed země.“

17Josef viděl, že otec položil pravou ruku na hlavu Efrajimovu, a nelíbilo se mu to. Uchopil tedy otcovu ruku, aby ji přenesl z hlavy Efrajimovy na hlavu Manasesovu.

18Řekl mu: „Ne tak, otče, vždyť prvorozený je tento. Polož svou pravici na jeho hlavu.“

19Otec však odmítl: „Vím, synu, vím. Také on se stane lidem a také on vzroste. Jeho mladší bratr jej však přeroste a jeho potomstvo naplní pronárody.“

20A toho dne jim požehnal: „Tvým jménem bude Izrael žehnat: Bůh tě učiň jako Efrajima a Manasesa.“ Tak povýšil Efrajima nad Manasesa.

21Josefovi Izrael řekl: „Hle, já umírám, ale Bůh bude s vámi a přivede vás zpátky do země vašich otců.

Ž 78, 32-39

32Přes toto vše stále hřešili a nevěřili jeho divům. 33Skončil jejich dny v marnosti a jejich léta v děsu. 34Když je hubil, hledali ho. Ano, navraceli se a usilovně hledali Boha 35a rozpomínali se, že Bůh je jejich skála, že Bůh Nejvyšší je jejich vykupitel, 36ale klamali ho svými ústy, svým jazykem mu lhali, 37jejich srdce nebylo pevně při něm, nebyli věrni jeho smlouvě. 38On se však slitovával, zprošťoval je nepravosti a nezničil je. Mnohdy odvracel svůj hněv a nedal zcela procitnout své zlobě. 39Pamatoval, že jsou tělo, závan, který pomine a nevrátí se.

srov. 1 K 3, 7

Ani ten, kdo sází, ani ten, kdo zalévá, není nic, ale Bůh, který dává vzrůst.

Mk 4, 26-34

26A říkal: „S Božím královstvím je to tak, jako když člověk hodí semeno na zem; 27v noci spí a ve dne vstává a semeno klíčí a roste, on ani neví jak. 28Země sama od sebe plodí, nejprve stéblo, potom klas, potom plné obilí v klasu. 29A když úroda dozraje, člověk hned posílá srp, neboť nastala sklizeň.“ 30A říkal: „K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím je znázorníme? 31Je jako zrno hořčice. Když je zaseto do země, je menší než všechna semena na zemi. 32A když je zaseto, vzchází a stává se větším než všechny zahradní byliny a vytváří velké ratolesti, takže v jeho stínu mohou hnízdit nebeští ptáci.“ 33A v mnoha takových podobenstvích k nim mluvil Slovo, jak byli schopni slyšet. 34Bez podobenství k nim nemluvil, ale v soukromí svým učedníkům všechno vysvětloval.