Sobota po 2. neděli po Zjevení II.

Ex 7, 1-6

 1I řekl Hospodin Mojžíšovi: Pohleď, dal jsem tě faraonovi za Boha a tvůj bratr Áron bude tvým prorokem.  2Ty budeš mluvit všechno, co ti přikáži, a tvůj bratr Áron bude mluvit k faraonovi, aby propustil syny Izraele ze své země. 3Já však zatvrdím faraonovo srdce a ačkoli rozmnožím svá znamení a své divy v egyptské zemi, 4faraon vás neuposlechne. Avšak položím na Egypt svou ruku a vyvedu svůj lid, své oddíly synů Izraele z egyptské země skrze veliké soudy. 5A Egypťané poznají, že já jsem Hospodin, když vztáhnu ruku na Egypt a vyvedu syny Izraele z jejich středu. 6Mojžíš a Áron tak tedy učinili; jak jim Hospodin přikázal, tak učinili.

Ž 95, 6-9. 1-2

6Pojďme, klaňme se, skloňme se, poklekněme před Hospodinem, který nás učinil. 7Vždyť on je náš Bůh a my jsme lid jeho pastvy, ovce jeho rukou. Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, 8nezatvrzujte svá srdce jako v Meribě, jako v den Massy v pustině, 9kde mě vaši otcové pokoušeli. Zkoušeli mě, přestože viděli mé skutky. 1Pojďme, jásejme Hospodinu, hlaholme skále své spásy! 2Vstupme před něj s chvalami, hlaholme mu písněmi!

Ř 15, 14-21

14Sám jsem o vás, moji bratři, přesvědčen, že i vy jste plni dobroty, naplněni veškerým poznáním, a že jste schopni se i navzájem napomínat. 15Přece však jsem vám psal místy směleji, jako připomínku pro vás, pro milost, která mi byla dána od Boha, 16abych byl služebníkem Krista Ježíše mezi pohany. Konám posvátnou službu při evangeliu Božím, aby se pohané stali příjemnou obětí, posvěcenou Duchem Svatým. 17Mám se tedy čím chlubit v Kristu Ježíši ve věcech, které se týkají Boha. 18Neodvážil bych se mluvit o něčem, co by Kristus nevykonal skrze mne k poslušnosti pohanů, slovem i skutkem, 19v moci znamení a divů, v moci Ducha Božího, takže od Jeruzaléma a dokola až po Illyrii jsem dovršil zvěstování evangelia Kristova. 20A zakládám si na tom, že jsem takto evangelium hlásal tam, kde Kristovo jméno ještě nebylo vysloveno, abych nestavěl na cizím základě, 21nýbrž tak, jak je napsáno: ‚Ti, jimž o něm nebylo zvěstováno, uvidí, a ti, kteří neslyšeli, porozumí.‘

Sk 11, 18

18Když to uslyšeli, utichli a vzdali slávu Bohu; řekli: „Tedy i pohanům dal Bůh pokání k životu!

Mk 12, 1-12

1A začal k nim mluvit v podobenstvích. „Jeden člověk vysadil vinici, obehnal zdí, vykopal jámu pro lis, vystavěl věž, pronajal ji vinařům a odcestoval. 2V stanovený čas poslal k vinařům otroka, aby převzal od vinařů díl z úrody vinice. 3Chytili ho, zbili a poslali s prázdnou. 4Znovu k nim poslal jiného otroka a toho zranili na hlavě a potupili. 5Poslal jiného, toho zabili; poslal i mnoho dalších, z nichž některé bili, jiné zabíjeli. 6Měl ještě jednoho, svého milovaného syna. Naposled k nim poslal jeho a říkal: ‚ Zastydí se před mým synem. ‘ 7Ti vinaři si však řekli: ‚To je dědic. Pojďte, zabijme ho a dědictví bude naše.‘ 8A chytili ho, zabili a vyhodili ho ven z vinice. 9Co tedy učiní pán vinice? Přijde, zahubí ty vinaře a vinici dá jiným. 10Ani toto Písmo jste nečetli: ‚Kámen, který stavitelé po prozkoumání zavrhli, ten se stal hlavou úhlu. 11Od Pána se to stalo a je to podivuhodné v našich očích‘? “ 12Chtěli se ho zmocnit, ale báli se zástupu. Poznali totiž, že to podobenství řekl proti nim. I opustili ho a odešli.