Pátek po 2. neděli po Zjevení II.

Sir 44, 1; 47, 2. 8-11

1Nuže, chvalme slavné muže, otce všech našich pokolení.

2Jako se tuk odděluje od pokojné oběti, tak i David od synů Izraele.

8Při každém svém činu velebil Svatého, Nejvyššího, a oslavoval jej . Celým svým srdcem zpíval žalmy a miloval toho, kdo je jeho tvůrcem.

9Ustanovil zpěváky při oltáři, aby z jejich úst zněly libé písně.

10Svátkům dodal lesk a slavnostní chvíle vybavil dokonalou nádherou, aby bylo při nich oslavováno svaté jméno Boží a aby svatyně od časného rána zvučela chválou .

11Hospodin prominul jeho hříchy a na věky vyvýšil jeho roh; obdařil ho královskou smlouvou a trůnem slávy v Izraeli.

Ž 18, 31. 47. 50-51

31Bůh — jeho cesta je bezúhonná. Hospodinova řeč je protříbená. On je štítem všem, kdo v něm hledají útočiště. 47Živ je Hospodin! Požehnaná je moje skála! Ať je vyvýšen Bůh, má spása! 50Proto ti budu vzdávat chválu mezi národy, Hospodine, a budu opěvovat tvé jméno, 51který tak úžasně zachraňuješ svého krále a prokazuješ milosrdenství svému pomazanému, Davidovi, a jeho potomstvu až navěky!

Ž 119, 105

105Tvé slovo je lampou pro mé nohy, je světlem na mé stezce.

Mk 4, 21-23

21Ježíš říkal zástupům: „Zdali přinášejí lampu, aby ji postavili pod nádobu nebo pod postel? Ne proto, aby ji postavili na stojan? 22Vždyť nic není skryté, než aby bylo zjeveno; ani nic nebylo ukryto, leč aby vyšlo najevo. 23Má-li kdo uši k slyšení, ať poslouchá.“