Čtvrtek po 2. neděli po Zjevení II.

Sir 44, 1; 46, 13a. 19 – 47, 1

1Nuže, chvalme slavné muže, otce všech našich pokolení.

13Samuel byl milovaný Hospodinem,

19Dříve než mu nastal čas věčného spánku, dosvědčil před Hospodinem a jeho pomazaným: „Nikomu jsem nikdy nevzal majetek, ba ani jeho opánky.“ A nikdo ho neobžaloval.

20Prorokoval i poté, co zesnul, a předpověděl králi jeho konec; pozdvihl ze země svůj prorocký hlas, aby vyhladil nepravost lidu.

1Po něm povstal Nátan, aby se stal prorokem za vlády Davidovy.

Ž 5, 2-7

2Naslouchej mým slovům, Hospodine, porozuměj mému sténání. 3Věnuj mi pozornost, když volám o pomoc, můj králi a můj Bože, vždyť se modlím k tobě! 4Hospodine, ráno uslyšíš můj hlas. Ráno ti připravím oběť a budu očekávat. 5Vždyť ty nejsi Bůh, který má zalíbení v ničemnosti; zlý s tebou přebývat nemůže. 6Namyšlení se ti nemohou postavit před oči; nenávidíš všechny činitele nepravosti. 7Zahubíš ty, kdo mluví lživě. Hospodin opovrhuje lidmi krvelačnými a podlými.

srov. Sk 16, 14

Otevři nám srdce, Pane, a my pochopíme slova tvého Syna.

Mk 4, 1-20

1Ježíš opět začal učit u moře. A shromáždil se k němu veliký zástup, takže vstoupil do lodi na moři a posadil se; celý ten zástup byl u moře na břehu. 2A učil je mnohému v podobenstvích. Ve svém vyučování jim říkal: 3„Poslouchejte! Hle, rozsévač vyšel zasít. 4A když rozséval, stalo se, že některé zrno padlo podél cesty; i přiletěli ptáci a sezobali je. 5A jiné padlo na skalnaté místo, kde nemělo mnoho země, a hned vzešlo, protože nemělo hlubokou zem. 6Když vyšlo slunce, spálilo je; a protože nemělo kořen, uschlo. 7Jiné padlo do trní; trní vzešlo a udusilo je, a zrno nevydalo úrodu. 8A jiná padla do dobré země, vzcházela, rostla a vydávala úrodu; a neslo jedno úrodu třicetinásobnou, jedno šedesátinásobnou a jedno stonásobnou.“ 9A říkal: „Kdo má uši k slyšení, ať poslouchá!“ 10Když se ocitl o samotě, ptali se ho ti, kdo byli s ním, spolu s Dvanácti, na ta podobenství. 11Říkal jim: „Vám je dáno tajemství Božího království, avšak těm, kteří jsou vně, se to všechno děje v podobenstvích, 12aby hledíce hleděli a neuviděli, slyšíce slyšeli a nechápali, neobrátili se a nebylo jim odpuštěno. “ 13A řekl jim: „Nerozumíte tomuto podobenství; jak budete chápat všechna ta podobenství? 14Rozsévač rozsévá Slovo. 15Tito pak jsou ‚podél cesty‘, kde se rozsévá Slovo: Když je uslyší, hned přichází Satan a bere Slovo do nich zaseté. 16A podobně tito jsou ‚na skalnatá místa‘ zaséváni: Ti, když uslyší Slovo, hned je s radostí přijímají. 17A nemají v sobě kořen, ale jsou nestálí. Když nastane soužení nebo pronásledování pro Slovo, ihned odpadají. 18A další jsou ti, kteří jsou rozséváni ‚do trní‘: To jsou ti, kteří uslyšeli Slovo, 19ale potom přicházejí starosti tohoto věku, svod bohatství a žádosti po ostatních věcech a dusí Slovo, takže se stává neplodným. 20Ale tito jsou ‚na dobrou zem‘ zaseti: Slyší Slovo, přijímají je a nesou úrodu, jedni třicetinásobnou, jedni šedesátinásobnou a jedni stonásobnou.“