Středa po 2. neděli po Zjevení II.

Sir 44, 1; 46, 7-10

1Nuže, chvalme slavné muže, otce všech našich pokolení.

7Poslušně následoval Panovníka. Už za dnů Mojžíšových prokazoval milosrdenství, on i Káleb, syn Jefunův, když stáli před shromážděním, když odvraceli lid od hříchu a umlčovali jeho zlobné reptání.

8Ti dva byli zachráněni z počtu šesti set tisíc bojovníků, aby je dovedli do jejich dědictví, do země oplývající mlékem a medem.

9Kálebovi dal Hospodin sílu, a ta mu zůstala až do stáří, aby vystoupil na výšiny zaslíbené země, jež jeho potomstvo dostalo za dědičný podíl,

10aby všichni synové Izraele viděli, že je dobré následovat Hospodina.

Ž 106, 2-6. 8

2Kdo vylíčí Hospodinovy mocné činy? Kdo rozhlásí všechnu jeho chválu? 3Blahoslavení jsou ti, kdo zachovávají právo, kdo jednají v každé době spravedlivě. 4Rozpomeň se na mě, Hospodine, pro přízeň ke svému lidu, navštiv mě svou spásou, 5abych viděl dobro tvých vyvolených, abych se radoval radostí tvého národa, abych se chlubil tvým dědictvím. 6Zhřešili jsme jako naši otcové, páchali jsme zlo, jednali jsme ničemně. 8Ale on je zachránil pro své jméno, aby dal poznat svou udatnost.

J 15, 15b

Nazval jsem vás přáteli, protože jsem vám oznámil všechno, co jsem uslyšel od svého Otce.

Mk 3, 31-35

31Tu přichází jeho matka a jeho bratři a stojíce venku dali ho zavolat. 32Kolem něho seděl zástup. Říkají mu: „Hle, tvá matka a tvoji bratři a tvé sestry tě venku hledají.“ 33Odpověděl jim: „Kdo je má matka a moji bratři?“ 34A rozhlédl se po těch, kteří seděli v kruhu kolem něho, a řekl: „Hle, má matka a moji bratři. 35Neboť kdo činí Boží vůli, to je můj bratr, má sestra i matka.“