5. neděle po Letnicích A

Abraham

J 20, 1-8

1Prvního dne týdne přišla Marie Magdalská časně ráno, ještě za tmy, ke hrobu a uviděla kámen odvalený od hrobu. 2Běžela tedy a přišla k Šimonu Petrovi a k druhému učedníkovi, kterého měl Ježíš rád, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.“ 3Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. 4Běželi oba spolu, ale ten druhý učedník běžel napřed, rychleji než Petr, a přišel ke hrobu první. 5Naklonil se dovnitř a uviděl tam ležet plátna, ale dovnitř nevstoupil. 6Potom přišel také Šimon Petr, který šel za ním. Vešel do hrobu a uviděl tam ležet lněná plátna, 7avšak šátek, který byl na Ježíšově hlavě, neležel se lněnými plátny, nýbrž byl svinut zvlášť na jednom místě. 8Potom vstoupil i ten druhý učedník, který k hrobu přišel první; i uviděl a uvěřil.

Gn 11, 31. 32b-12, 5b

31Terach vzal svého syna Abrama, svého vnuka Lota, syna Háranova, svou snachu Sáraj, ženu svého syna Abrama, a vyšli spolu z chaldejského Úru, aby šli do kenaanské země. Přišli až do Cháranu a tam se usídlili. 32TTerach v Cháranu zemřel. 1Hospodin řekl Abramovi: Odejdi ze své země, ze svého příbuzenstva a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu. 2A učiním tě velkým národem, požehnám tě a tvé jméno učiním velkým, a buď požehnáním! 3Požehnám těm, kdo žehnají tobě, a na toho, kdo tě proklíná, uvedu prokletí. V tobě budou požehnány všechny čeledi země. 4A Abram šel tak, jak mu Hospodin řekl, a s ním šel Lot. Abramovi bylo sedmdesát pět let, když vyšel z Cháranu. 5Abram vzal svou ženu Sáraj, Lota, syna svého bratra, a všechen majetek, jejž nabyli, i lidi, které získali v Cháranu, a vyšli, aby se ubírali do kenaanské země.

Ž 105, 5-9. 11-12. 14

5Pamatujte na divy, které vykonal, na jeho znamení, na rozsudky jeho úst, 6vy, símě Abrahama, jeho otroka, synové Jákobovi, jeho vyvolení. 7On je Hospodin, náš Bůh. Jeho soudy jsou nad celou zemí. 8Navěky pamatuje na svou smlouvu, na slovo, které přikázal tisíci pokolení. 9Uzavřel ji s Abrahamem a odpřisáhl ji Izákovi. 11Řekl: Tobě dám kenaanskou zemi, váš dědičný úděl! 12Byla vás jen hrstka, nevelký počet, a pobývali jste v ní jako cizinci. 14Nedovolil, aby je někdo utlačoval, káral kvůli nim i krále.

He 11, 1-2. 8-16b

1Víra jest podstata věcí, v něž doufáme, důkaz skutečností, které nevidíme. 2Neboť v ní naši předchůdci dostali svědectví Boží. 8Vírou uposlechl Abraham, když byl volán, aby vyšel na místo, které měl dostat za dědictví; a vyšel, ačkoli nevěděl, kam jde. 9Vírou se usadil v zaslíbené zemi jako v zemi cizí, bydlel ve stanech s Izákem a Jákobem, spoludědici téhož zaslíbení. 10Očekával totiž město mající základy, jehož stavitelem a tvůrcem je Bůh. 11Vírou i sama Sára, ač byla neplodná, přijala moc k početí potomka a mimo svůj čas porodila, protože měla za věrného toho, kdo dal slib. 12Pročež z jednoho, a to z již odumřelého, byli zplozeni mnozí, ‚počtem jako hvězdy nebeské a jako je nespočetný písek na břehu mořském‘. 13Tito všichni zemřeli podle víry, aniž v plnosti přijali ta zaslíbení; jen zdaleka je zahlédli a pozdravili, a vyznali, že jsou cizinci a příchozí na zemi. 14Neboť ti, kdo to říkají, dávají najevo, že vyhlížejí vlast. 15Kdyby totiž myslili na tu, z níž vyšli, měli by čas se navrátit. 16Avšak touží po lepší vlasti, to jest po vlasti nebeské.

Mt 19, 29

29A každý, kdo opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo ženu nebo děti nebo pole pro mé jméno, vezme stokrát víc a získá věčný život.

L 9, 57-62

57Když šli cestou, kdosi mu řekl: „Budu tě následovat, kamkoli půjdeš.“ 58A Ježíš mu řekl: „Lišky mají doupata a nebeští ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil.“ 59Jinému řekl: „Následuj mne!“ On řekl: „ Pane, dovol mi, abych odešel nejprve pohřbít svého otce.“ 60Řekl mu: „Nech mrtvé pohřbít jejich mrtvé; ty však jdi a rozhlašuj Boží království.“ 61Také jiný řekl: „Budu tě následovat, Pane, jen mi napřed dovol se rozloučit s těmi, kteří jsou v mém domě.“ 62Ježíš mu řekl: „Nikdo, kdo vloží svou ruku na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý pro Boží království.“