3. neděle po Letnicích A

Stvoření muže a ženy

Mk 16, 1-8a

1Když uplynula sobota, Marie Magdalská, Marie matka Jakubova a Salome nakoupily vonné látky, aby přišly a pomazaly ho. 2A časně ráno prvního dne týdne, když vyšlo slunce, přicházely k hrobce. 3A říkaly si: „Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobky?“ 4A vzhlédly a vidí, že kámen je odvalen; byl totiž velmi veliký. 5Když vstoupily do hrobky, spatřily mládence sedícího po pravé straně, oděného bílým rouchem, a vyděsily se. 6On pak jim řekl: „Neděste se. Hledáte Ježíše Nazaretského, toho ukřižovaného. Byl vzkříšen z mrtvých, není tu. Hle, místo, kam ho položili. 7Ale jděte a povězte jeho učedníkům i Petrovi: Jde před vámi do Galileje; tam ho spatříte, tak jak vám řekl.“ 8Vyšly a utekly od hrobky;

Gn 2, 4b-17

V den, kdy Hospodin Bůh učinil zemi a nebesa, 5na zemi ještě nebylo žádné polní křoví ani ještě nevzcházela žádná polní zeleň, protože Hospodin Bůh nesesílal na zemi déšť a nebyl člověk, aby zemi obdělával, 6ale pramen vystupoval ze země a zavlažoval celý zemský povrch. 7Hospodin Bůh vytvořil člověka z prachu ze země, a do jeho chřípí vdechl dech života; a člověk se stal živou duší. 8A Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě a umístil tam člověka, kterého vytvořil. 9Hospodin Bůh dal ze země vyrůst veškerému stromoví žádoucímu na pohled a dobrému k jídlu, stromu života uprostřed zahrady a stromu poznání dobrého a zlého. 10Z Edenu vytéká řeka, aby napájela zahradu. Odtamtud se rozděluje a tvoří čtyři ramena. 11První se jmenuje Píšon, to obtéká celou zemi Chavílu, kde je zlato. 12Zlato té země je ryzí. Je tam také bdelium a kámen karneol. 13Druhá řeka se jmenuje Gíchón: ta obtéká celou zemi Kúš. 14Třetí řeka se jmenuje Chidekel: ta teče na východ od Asýrie. Čtvrtá řeka je Eufrat. 15Hospodin Bůh vzal člověka a umístil ho v zahradě v Edenu, aby ji obdělával a střežil. 16A Hospodin Bůh člověku přikázal: Ze všeho stromoví zahrady směle jez, 17ale ze stromu poznání dobrého a zlého, z toho nejez. Neboť v den, kdy bys z něho jedl, jistě zemřeš.

Ž 104, 24. 27-30

24Jak mnohá jsou tvá díla, Hospodine! Všechna jsi je moudře učinil. Země je plná tvých tvorů. 27Ti všichni vzhlížejí k tobě, že jim dáš potravu ve svůj čas. 28Dáváš jim, a oni si berou, otvíráš svou ruku a sytí se dobrem. 29Když skryješ svou tvář, děsí se, když jim odejmeš ducha, hynou a navracejí se v prach. 30Když posíláš svého ducha, jsou stvořeni. Tak obnovuješ tvář země

Ř 5, 12-17

5Bůh trpělivosti a povzbuzení kéž vám dá být mezi sebou jedné mysli podle Krista Ježíše, 6abyste jednomyslně jedněmi ústy slavili Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista. 7Proto přijímejte jeden druhého, tak jako Kristus k slávě Boží přijal vás. 8Neboť pravím, že Kristus se stal služebníkem obřezaných pro pravdu Boží, aby potvrdil zaslíbení daná otcům 9a aby národy slavily Boha za jeho milosrdenství,

Ko 1, 16b

On je počátek, prvorozený z mrtvých, aby on sám zaujal ve všem první místo,

J 3, 16-21

16„Neboť tak Bůh miluje svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. 17Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby byl svět skrze něj zachráněn. 18Kdo v něho věří, není souzen, kdo však nevěří, již je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jediného Syna Božího. 19Toto je ten soud, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. 20Neboť každý, kdo jedná zle, nenávidí světlo a nepřichází ke světlu, aby jeho skutky nebyly odhaleny. 21Kdo však činí pravdu, přichází ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.“