2. neděle po Letnicích A

Stvoření světa a jeho krása

L 24, 1-8

1Prvního dne týdne velmi časně ráno ženy přišly k hrobce nesouce vonné látky, které připravily. 2Nalezly však kámen od hrobu odvalený. 3Vstoupily, ale tělo Pána Ježíše nenalezly. 4A stalo se, když nad tím byly bezradné, hle, přistoupili k nim dva muži v zářícím rouchu. 5Polekaly se a sklonily tváře k zemi; oni však jim řekli: „Proč hledáte živého mezi mrtvými? 6Není zde, ale byl vzkříšen. Vzpomeňte si, jak k vám mluvil, když byl ještě v Galileji, 7když řekl o Synu člověka, že musí být vydán do rukou hříšných lidí, být ukřižován a třetího dne vstát.“ 8I vzpomněly si na jeho slova.

Sir 17, 1-4.6-11b.12-14

1Hospodin stvořil člověka ze země a do ní ho zase navrací.

2Vyměřil lidem omezenou délku života a dal jim moc nade vším, co je na zemi .

3Podle své vůle je vybavil silou, učinil je takové, aby byli jeho vlastním obrazem.

4Uložil všem tvorům, aby se člověka báli, jemu pak , aby panoval i nad šelmami a ptactvem.

6Dal lidem jazyk a oči a uši, schopnost rozhodování a mysl k přemýšlení.

7Naplnil je chápavostí a rozumností a ukázal jim, co je dobré a co zlé.

8Svým okem bdí nad jejich srdci, aby jim předvedl velikost svých tvůrčích činů.

9dal jim , aby se navěky chlubili jeho divy.

10Budou tak opěvovat jeho svaté jméno a vyprávět o velikosti jeho díla.

11Navíc jim dal vědění a Zákon jako životodárné dědictví.

oznámil jim svá ustanovení.

13Na vlastní oči spatřili velikost jeho slávy a jejich uši uslyšely jeho slavný hlas.

14Řekl jim: „Střezte se každého bezpráví,“ a každému z nich přikázal, jak jednat s bližním.

Ž 104, 1-3a. 5-6. 9-11. 14

1Dobrořeč, má duše, Hospodinu! Hospodine, můj Bože, jsi velmi veliký! Oblékls nádheru a důstojnost. 2Halíš se světlem jako pláštěm, roztahuješ nebesa jako stanovou plachtu. 3Na vodách kladeš trámy svých komnat 5Založil zemi na základech — nepohne se na věky věků. 6Hlubinu jsi přikryl jako pláštěm, nad horami stály vody. 9Vymezils jim hranice, které nepřekročí. Nevrátí se, aby zaplavily zemi. 10Posíláš prameny do potoků, jež tečou mezi horami, 11divocí oslové tu tiší žízeň. 14Dáváš vyrůst trávě pro dobytek a rostlinám, které pěstuje člověk, aby ze země vydobyl potravu.

Ř 1, 22-25. 28-32

22Tvrdí, že jsou moudří, ale stali se blázny. 23Zaměnili slávu neporušitelného Boha za zpodobení obrazu porušitelného člověka, ptáků, čtvernožců a plazů. 24Proto je Bůh skrze žádosti jejich srdcí vydal do nečistoty, aby navzájem zneuctívali svá těla; 25vyměnili Boží pravdu za lež, kořili se a sloužili tvorstvu více než Stvořiteli, jenž je požehnaný na věky. Amen. 28Právě tak, jako neuznali za dobré poznávat Boha, vydal je Bůh jejich neosvědčené mysli, aby dělali, co se nesluší: 29Jsou naplněni veškerou nepravostí, smilstvem, ničemností, chamtivostí, špatností, jsou plni závisti, vraždy, sváru, lsti, zlomyslnosti, jsou donašeči, 30pomlouvači, Bohu odporní, zpupní, domýšliví, chlubiví. Vymýšlejí zlé věci, neposlouchají rodiče, 31jsou nerozumní, věrolomní, bezcitní a nemilosrdní. 32Ačkoliv poznali Boží ustanovení, že ti, kdo dělají takové věci, jsou hodni smrti, nejenže je sami činí, ale dokonce to schvalují i jiným, kteří je dělají.

Mt 5, 48

Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“

Mt 5, 43-48

43„Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Budeš milovat svého bližního ‘ a nenávidět svého nepřítele. 44Já však vám pravím: Milujte své nepřátele, žehnejte těm, kdo vás proklínají, dobře čiňte těm, kdo vás nenávidí, a modlete se za ty, kteří vás urážejí a pronásledují, 45abyste byli syny svého Otce, který je v nebesích; neboť on nechává své slunce vycházet nad zlými i dobrými a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé. 46Jestliže si zamilujete ty, kteří vás milují, jakou máte odměnu? Což i celníci nečiní totéž? 47A pozdravíte-li jen své bratry, co činíte navíc? Nečiní totéž i pohané? 48Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“