Vigilie Letnic

Gn 11, 1-9

1Celá země byla jedné řeči a jedněch slov. 2Jak táhli od východu, nalezli v šineárské zemi pláň a tam se usadili. 3Řekli jeden druhému: Nuže, udělejme cihly a důkladně je vypalme. A měli cihlu místo kamene a asfalt měli místo malty. 4A řekli: Nuže, vybudujme si město a věž, jejíž vrchol bude v nebi, a uděláme si jméno, abychom se nerozptýlili po celém povrchu země. 5Hospodin sestoupil, aby viděl to město a věž, které lidští synové stavěli. 6Hospodin řekl: Hle, jsou jeden lid a všichni mají jednu řeč, a toto je začátek jejich činnosti. Tak pro ně nebude nemožné nic, co si usmyslí udělat. 7Nuže, sestupme a zmaťme tam jejich řeč, takže jeden nebude rozumět řeči druhého. 8Tak je odtamtud Hospodin rozptýlil po celém povrchu země, a přestali stavět to město. 9Proto nazvali jeho jméno Bábel, neboť tam Hospodin zmátl řeč celé země a odtamtud je Hospodin rozptýlil po celém povrchu země.

Ž 68, 2. 27

2Povstane Bůh a jeho nepřátelé se rozprchnou, ti, kdo ho nenávidí, před ním utečou. 27Vy z pramene izraelského, dobrořečte Bohu Hospodinu ve shromážděních!

Ex 19, 3-8. 16-19

3Mojžíš vystoupil k Bohu a Hospodin na něho z hory zavolal: Toto řekneš domu Jákobovu a oznámíš synům Izraele: 4Sami jste viděli, jak jsem naložil s Egyptem, ale vás jsem nesl na orlích křídlech a přinesl jsem vás k sobě. 5Nyní tedy, budete-li mne opravdu poslouchat a budete-li zachovávat moji smlouvu, budete mým zvláštním vlastnictvím mezi všemi národy, i když moje je celá země. 6Ale vy budete mým královstvím kněží a svatým národem. Toto jsou slova, která budeš říkat synům Izraele. 7Mojžíš přišel, povolal starší lidu a předložil jim všechna tato slova, která mu Hospodin přikázal. 8Všechen lid společně odpověděl: Vše, co Hospodin promluvil, budeme plnit. Mojžíš přinesl slova lidu zpět k Hospodinu. 16Třetího dne, když nastalo jitro, se na hoře objevilo hřmění, blesky a ohromný oblak a ozval se velmi silný zvuk beraního rohu. Všechen lid v táboře se třásl. 17Mojžíš vyvedl lid z tábora vstříc Bohu a oni se postavili na úpatí hory. 18Celá hora Sínaj byla zahalená kouřem, protože na ni sestoupil Hospodin v ohni. Vystupoval z ní kouř jako kouř z hrnčířské pece a celá hora se velice třásla. 19Zvuk beraního rohu byl stále silnější a silnější, Mojžíš mluvil a Bůh mu hlasitě odpovídal.

Ž 72, 18-19. 1

 18Požehnán buď Bůh Hospodin, Bůh Izraele, jenom on koná divy. 19Ať je navěky požehnáno jeho slavné jméno a celá země ať je plná jeho slávy. Bože, dej své soudy králi a svou spravedlnost královskému synu.

Ez 37, 1-14

1Spočinula na mně Hospodinova ruka a Hospodin mě vyvedl v duchu, ponechal mě uprostřed pláně; ta byla plná kostí. 2Pak mě nad nimi provedl kolem dokola; hle, bylo jich na povrchu pláně velmi mnoho, a hle, byly velmi vyschlé. 3Tu mi řekl: Lidský synu, jestlipak tyto kosti ožijí? Odpověděl jsem: Panovníku Hospodine, ty to víš. 4Pak mi řekl: Prorokuj k těmto kostem a řekni jim: Vyschlé kosti, slyšte Hospodinovo slovo. 5Toto praví Panovník Hospodin o těchto kostech: Hle, uvedu do vás ducha a vy ožijete. 6Dám na vás šlachy, nanesu na vás maso a natáhnu na vás kůži, vložím do vás ducha a ožijete. I poznáte, že já jsem Hospodin. 7I prorokoval jsem, tak jak mi bylo přikázáno. Jakmile jsem prorokoval, nastal hluk a hle, hřmot a kosti se přiblížily jedna k druhé. 8Potom hle, spatřil jsem na nich šlachy, maso vyrostlo a odshora se na ně natáhla kůže, ale duch v nich nebyl. 9Nato mi řekl: Prorokuj k duchu. Prorokuj lidský synu a řekni tomu duchu: Toto praví Panovník Hospodin: Přijď duchu, od čtyř větrů a vdechni do těchto pobitých, ať ožijí. 10I prorokoval jsem, jak mi to přikázal. Tu do nich přišel duch, ožili a postavili se na nohy, převelice velké vojsko. 11Nato mi řekl: Lidský synu, tyto kosti jsou celý dům izraelský. Hle, říkají: Naše kosti uschly a naše naděje zahynula, jsme ztraceni. 12Proto prorokuj a řekni jim: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, otevřu vaše hroby a vyvedu vás z vašich hrobů, můj lide. Přivedu vás na izraelskou půdu. 13I poznáte, že já jsem Hospodin, až otevřu vaše hroby a až vás vyvedu z vašich hrobů, můj lide. 14Vložím do vás svého ducha a ožijete. Pak vám dám spočinout na vaší půdě. I poznáte, že já Hospodin jsem promluvil a také to vykonám, je Hospodinův výrok.

Ž 104, 30; Ž 103, 1

30Když posíláš svého ducha, jsou stvořeni. Tak obnovuješ tvář země.1Dobrořeč, má duše, Hospodinu, a celé mé nitro jeho svatému jménu!

Jl 3, 1-5

1Potom se stane, že vyleji svého Ducha na každé tělo. Vaši synové a vaše dcery budou prorokovat, vaši starci budou mít sny a vaši mládenci budou mít vidění. 2Také na otroky a otrokyně vyleji v oněch dnech svého Ducha. 3Učiním divy na nebi i na zemi, krev, oheň a sloupy kouře. 4Slunce se změní v temnotu a měsíc v krev, dříve než přijde Hospodinův den, velký a hrozný. 5I stane se, že každý, kdo bude vzývat Hospodinovo jméno, se zachrání, protože na hoře Sijón a v Jeruzalémě bude útočiště, jak pravil Hospodin, mezi vyváznuvšími, které Hospodin povolává.

Ž 89, 12. 2

12Tvá jsou nebesa, tvá je i země, ty jsi založil svět i vše, co ho naplňuje. 2Navěky budu zpívat o Hospodinově milosrdenství, z pokolení do pokolení budu svými ústy oznamovat tvou věrnost.

1 K 2, 9-15a

9Ale jak je napsáno: ‚Co oko nevidělo a ucho neslyšelo a na lidské srdce nevstoupilo, to Bůh připravil těm, kdo ho milují.‘ 10Nám to Bůh zjevil skrze svého Ducha; neboť Duch zkoumá všechno, i Boží hlubiny. 11Vždyť kdo z lidí ví, co je v člověku, než duch člověka, který je v něm? Tak ani Boží věci nezná nikdo, jen Duch Boží. 12A my jsme nepřijali ducha světa, ale Ducha, který je z Boha, abychom věděli, co nám Bůh daroval. 13O tom také mluvíme — ne však slovy, kterým vyučuje lidská moudrost, ale těmi, jimž vyučuje Duch svatý; duchovní věci vysvětlujeme duchovními slovy. 14Duševní člověk však nepřijímá věci Ducha Božího, neboť jsou mu bláznovstvím a nemůže je poznat, protože mají být posuzovány duchovně. 15Duchovní člověk však posuzuje všechno

L 12, 12

12Neboť Svatý Duch vás v té hodině naučí, co je třeba říci.“

J 16, 5-14

5Nyní však odcházím k tomu, kdo mne poslal, a nikdo z vás se mne neptá: ‚Kam jdeš?‘ 6Ale že jsem vám toto pověděl, zármutek naplnil vaše srdce. 7Ale říkám vám pravdu: Je pro vás užitečné, abych odešel. Neboť neodejdu-li, Zastánce k vám nepřijde; odejdu-li, pošlu ho k vám. 8A on, až přijde, přinese světu důkaz o hříchu, o spravedlnosti a o soudu: 9o hříchu, že nevěří ve mne, 10o spravedlnosti, že odcházím k Otci a již mne neuvidíte, 11a o soudu, že vládce tohoto světa je již odsouzen.“ 12„Ještě vám mám mnoho co říci, ale nemůžete to nyní snést. 13Když však přijde On, Duch Pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší; oznámí vám i to, co má přijít. 14On mne oslaví, neboť z mého vezme a oznámí to vám.