5. neděle velikonoční A
Mt 28, 8-10
8Ženy rychle odešly od hrobky a se strachem i velikou radostí to běžely oznámit jeho učedníkům. 9A jak šly dát zprávu jeho učedníkům, hle, Ježíš je potkal a řekl: „Buďte pozdraveny!“ Ony přistoupily, objaly mu nohy a poklonily se mu. 10Tehdy jim Ježíš řekl: „Nebojte se! Jděte a oznamte mým bratřím, aby odešli do Galileje; tam mě uvidí.“
Sk 10, 1-5. 24. 34-36. 44-48a
1V Cesareji žil nějaký muž jménem Kornélius, setník pluku zvaného Italský, 2člověk zbožný, který se bál Boha s celým svým domem, dával mnoho almužen lidu a stále se modlil k Bohu. 3Kolem třetí hodiny odpoledne spatřil jasně ve vidění Božího anděla, jak k němu vešel a řekl mu: „Kornélie!“ 4Pozorně na něho pohlédl, ulekl se a řekl: „Co je, Pane?“ Anděl mu řekl: „Tvé modlitby a tvé almužny vystoupily, jako připomínka před Bohem. 5Pošli nyní muže do Joppe a pozvi jistého Šimona, který se nazývá Petr. 24Nazítří vešli do Cesareje. Kornélius je očekával; svolal své příbuzné a nejbližší přátele. 34Petr otevřel ústa a řekl: „Opravdu nyní chápu, že Bůh nikomu nestraní, 35ale v každém národě je mu milý ten, kdo se ho bojí a činí spravedlnost. 36To je slovo, které poslal synům Izraele, když zvěstoval pokoj skrze Ježíše Krista — on je Pánem všech. 44Ještě když Petr říkal tato slova, padl Duch Svatý na všechny, kteří tu řeč slyšeli. 45A věřící ze Židů, kteří přišli s Petrem, byli ohromeni tím, že i na pohany byl vylit dar Ducha Svatého, 46neboť je slyšeli mluvit jazyky a velebit Boha. Potom Petr prohlásil: 47„Může někdo odepřít vodu, aby nebyli pokřtěni ti, kteří přijali Ducha Svatého tak jako my?“ 48A nařídil, aby byli pokřtěni ve jménu Ježíše Krista.
Ž 66, 1-3a. 4-5. 16. 20
1Hlahol Bohu, celá země! 2Opěvujte slávu jeho jména, učiňte jeho chválu slavnou! 3Řekněte Bohu: 4Ať se ti klaní celá země, ať tě opěvuje, ať opěvuje tvé jméno! 5Pojďte a pohleďte na Boží skutky, na hrůzu vzbuzující činy, jež se týkají lidských synů. 16Pojďte, slyšte! Všem bojícím se Boha budu vypravovat, co učinil mé duši. 20Požehnaný Bůh, který nezamítl mou modlitbu a neodňal mi své milosrdenství!
Fp 2, 12-16
12Proto, moji milovaní, jako jste vždycky poslouchali, nikoli jen v mé přítomnosti, ale nyní mnohem více v mé nepřítomnosti, s bázní a chvěním uvádějte ve skutečnost svou záchranu. 13Neboť Bůh je ten, který ve vás působí i chtění i činění podle své dobré vůle. 14Všechno dělejte bez reptání a pochybování, 15abyste byli bezúhonní a bezelstní, Boží děti bez poskvrny uprostřed pokolení pokřiveného a zvráceného, v němž záříte jako světla ve světě. 16Držte pevně slovo života, abyste mi byli chloubou ke dni Kristovu, že jsem nadarmo neběžel ani se nadarmo nenamáhal.
J 14, 23
„Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.
J 14, 21-24
21Kdo má moje přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A kdo mě miluje, bude milován od mého Otce; i já ho budu milovat a zjevím mu sám sebe.“ 22Juda, ne ten Iškariotský, mu řekl: „Pane, co se stalo, že chceš zjevovat sám sebe nám, a ne světu?“ 23Ježíš mu odpověděl: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. 24Kdo mne nemiluje, nezachovává má slova. A slovo, které slyšíte, není moje, ale Otce, který mne poslal.“