4. neděle velikonoční A

L 24, 9-12

9Když se ženy vrátily od hrobky, oznámily toto všechno Jedenácti i všem ostatním. 10Byly to Marie Magdalská, Jana a Marie Jakubova a ostatní s nimi. Říkaly to apoštolům, 11ale jim tato slova připadala jako nesmysl a nevěřili jim. 12Petr však vstal, běžel ke hrobce, naklonil se dovnitř a spatřil jen plátna. I odešel domů v údivu nad tím, co se stalo.

Sk 6, 1-7

1V těch dnech, kdy přibývalo učedníků, nastalo reptání Helénistů proti Hebreům, že při každodenní službě jsou jejich vdovy zanedbávány. 2Proto apoštolové — oněch Dvanáct — svolali veškeré množství učedníků a řekli: „Není správné, abychom my zanechali Božího slova a sloužili při stolech. 3Vyberte si tedy, bratři, mezi sebou sedm osvědčených mužů, plných Ducha Svatého a moudrosti, které ustanovíme pro tento úkol; 4my však se oddáme modlitbě a službě slova.“ 5To slovo se zalíbilo celému shromáždění, i vybrali Štěpána, muže plného víry a Ducha Svatého, Filipa, Prochora, Nikánora, Timóna, Parména a Mikuláše, proselytu z Antiochie. 6Postavili je před apoštoly, ti se pomodlili a vložili na ně ruce. 7Slovo Boží se šířilo a počet učedníků v Jeruzalémě velmi rostl. Také velký zástup kněží byl poslušný víry.

Ž 135, 1-4. 13-14. 19-21

1Haleluja! Chvalte Hospodinovo jméno, chvalte je, Hospodinovi otroci, 2kteří stojíte v domě Hospodinově, v nádvořích domu našeho Boha! 3Chvalte Hospodina, neboť Hospodin je dobrý, opěvujte jeho jméno, neboť je líbezné! 4Vždyť Hospodin si vyvolil Jákoba, Izraele za své vlastnictví. 13Hospodine, tvé jméno je věčné! Hospodine, tvá památka od pokolení do pokolení! 14Vždyť Hospodin zjedná právo svému lidu a nad svými otroky pocítí lítost. 19Dome Izraelův, dobrořečte Hospodinu! Dome Áronův, dobrořečte Hospodinu! 20Dome Léviův, dobrořečte Hospodinu! Kdo se bojíte Hospodina, dobrořečte Hospodinu! 21Požehnán buď Hospodin ze Sijónu — ten, jenž přebývá v Jeruzalémě. Haleluja!

Ř 10, 11-15

11neboť Písmo praví: ‚Každý, kdo v něho věří, nebude zahanben.‘ 12Není rozdílu mezi Židem a Řekem: Vždyť nade všemi je týž Pán, štědrý ke všem, kdo ho vzývají, 13neboť ‚každý, kdo by vzýval Pánovo jméno, bude zachráněn.‘ 14Ale jak mohou vzývat toho, v něhož neuvěřili? A jak mohou uvěřit v toho, o kom neslyšeli? A jak mohou slyšet bez toho, kdo hlásá? 15A jak mohou hlásat, nebyli-li posláni? Jak je napsáno: ‚Jak jsou krásné nohy těch, kteří zvěstují pokoj, těch, kteří zvěstují dobré noviny.‘

J 10, 14

14Já jsem dobrý pastýř; znám svoje ovce a moje ovce znají mne,

J 10, 11-18

11Já jsem ten dobrý pastýř. Dobrý pastýř pokládá svou duši za ovce. 12Námezdník, který není pastýř a ovce nejsou jeho vlastní, opouští ovce a utíká, když vidí, že přichází vlk. A vlk je uchvacuje a rozhání. 13Námezdník utíká, protože je námezdník a na ovcích mu nezáleží. 14Já jsem dobrý pastýř; znám svoje ovce a moje ovce znají mne, 15jako Otec zná mne a já znám Otce. A svou duši pokládám za ovce. 16Mám ještě jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo, jeden pastýř. 17Proto mne Otec miluje, že já pokládám svou duši, abych ji zase přijal. 18Nikdo ji ode mne nebere, ale já ji pokládám sám od sebe. Mám moc ji položit, a mám moc ji opět přijmout. Tento příkaz jsem přijal od svého Otce.“