2. neděle velikonoční ABC
J 7, 37-39a
37V poslední, velký den svátku Ježíš vstal a zvolal: „Žízní-li kdo, ať přijde ke mně a pije. 38Kdo věří ve mne, jak praví Písmo, řeky živé vody poplynou z jeho nitra! “ 39To řekl o Duchu, kterého měli přijmout ti, kteří v něho uvěřili;
Sk 4, 8-24a
8Tu Petr naplněn Duchem Svatým řekl: „Vůdcové lidu a starší Izraele, 9jsme-li dnes vyslýcháni pro dobrý skutek na nemocném člověku, kým že byl uzdraven, 10ať je známo vám všem a všemu lidu Izraele, že ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého jste vy ukřižovali, ale kterého Bůh probudil z mrtvých, v tomto jménu stojí tento člověk před vámi zdráv. 11To je ten kámen, který byl zavržen od vás stavitelů, a který se stal hlavou úhlu. 12A v nikom jiném není záchrana; neboť není pod nebem jiného jména daného lidem, v němž bychom měli být zachráněni.“ 13Když pozorovali Petrovu a Janovu smělost a shledali, že jsou to lidé neučení a prostí, žasli; poznávali je, že bývali s Ježíšem. 14A když viděli toho uzdraveného člověka, jak tam stojí s nimi, neměli, co by na to řekli. 15Poručili jim, aby odešli ven z velerady, a radili se mezi sebou. 16Říkali: „Co máme učinit s těmito lidmi? Všem obyvatelům Jeruzaléma je jasné, že se skrze ně stalo zřejmé znamení, a my to nemůžeme popřít. 17Ale aby se to ještě více nerozšířilo mezi lid, pohrozme jim, ať již k nikomu nemluví v tomto jménu.“ 18Zavolali je a přikázali jim, aby vůbec veřejně nemluvili ani neučili v Ježíšově jménu. 19Petr a Jan jim odpověděli: „Posuďte, zda je před Bohem správné, abychom poslouchali vás více než Boha. 20Neboť my nemůžeme nemluvit o tom, co jsme viděli a slyšeli.“ 21Oni jim pohrozili a propustili je, protože nenalézali nic, zač by je potrestali, a to kvůli lidu, neboť všichni oslavovali Boha za to, co se stalo. 22Tomu člověku, na němž se toto znamení uzdravení stalo, bylo totiž už přes čtyřicet let. 23Když byli propuštěni, přišli mezi své a oznámili, co jim řekli velekněží a starší. 24Když to uslyšeli, jednomyslně pozdvihli hlas k Bohu.
Ž 118, 1-3. 22-23. 28-29
1Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, vždyť jeho milosrdenství je věčné! 2Ať řekne Izrael: Jeho milosrdenství je věčné! 3Ať řekne dům Áronův: Jeho milosrdenství je věčné! 22Kámen, který zavrhli stavitelé, se stal hlavou úhlu. 23Bylo to od Hospodina. V našich očích je to podivuhodné. 28Ty jsi můj Bůh, budu ti vzdávat chválu. Můj Bože, budu tě vyvyšovat. 29Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, vždyť jeho milosrdenství je věčné!
Ko 2, 8-15
8Dávejte si pozor, ať vás někdo neodvede jako zajatce skrze filozofii — prázdný svod podle lidské tradice, podle živlů světa, a ne podle Krista. 9Neboť v něm tělesně přebývá veškerá plnost Božství. 10I vy jste v něm naplněni. On je hlavou každé vlády a moci. 11V něm jste byli také obřezáni obřízkou, která nebyla udělána lidskou rukou, nýbrž spočívala ve svlečení těla hříchů, v obřízce Kristově, 12když jste byli spolu s ním ve křtu pohřbeni a v něm jste byli spolu i vzkříšeni skrze víru v působení Boha, který ho vzkřísil z mrtvých. 13I vás, když jste byli mrtvi v proviněních a neobřízce svého těla, spolu s ním obživil, když nám všechna provinění odpustil 14a vymazal rukou psaný záznam, který svými ustanoveními svědčil proti nám a který nám byl nepřátelský; odstranil jej z našeho středu tím, že jej přibil na kříž. 15Tak odzbrojil vlády a autority a veřejně je vystavil na odiv, když je vedl triumfálním průvodem v něm.
J 20, 29
„Že jsi mne viděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili.“
J 20, 19-31
19Když byl večer téhož dne, prvního v týdnu, a učedníci byli ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš, postavil se doprostřed a řekl jim: „Pokoj vám.“ 20Když to řekl, ukázal jim ruce a bok. I zaradovali se učedníci, když uviděli Pána. 21Ježíš jim opět řekl: „Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, i já posílám vás.“ 22Po těchto slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha Svatého. 23Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je zadržíte, tomu jsou zadrženy. “ 24Tomáš zvaný Didymos, jeden z Dvanácti, však nebyl s nimi, když Ježíš přišel. 25Ostatní učedníci mu říkali: „ Viděli jsme Pána.“ On jim však řekl: „Pokud neuvidím stopu hřebů v jeho rukou a nevložím svůj prst na místo hřebů a svou ruku do jeho boku, neuvěřím. “ 26Po osmi dnech byli jeho učedníci opět uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi. Postavil se doprostřed a řekl: „Pokoj vám.“ 27Potom řekl Tomášovi: „Vztáhni svůj prst sem a pohleď na mé ruce, vztáhni svou ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící.“ 28Tomáš mu odpověděl slovy: „Můj Pán a můj Bůh.“ 29Ježíš mu řekl: „Že jsi mne viděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili.“ 30Ještě mnoho jiných znamení, která nejsou zapsána v této knize, učinil Ježíš před svými učedníky. 31Tato však jsou zapsána, abyste uvěřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu.