Čtvrtek v oktávu velikonočním

Sk 5, 26-42

26Pak velitel se služebníky pro apoštoly  šel a přivedl je — ale bez násilí; báli se totiž lidu, aby nebyli ukamenováni. 27Když je přivedli, postavili je před veleradu a velekněz se jich otázal: 28„Výslovně jsme vám přikázali, abyste neučili v tomto jménu, a hle, naplnili jste Jeruzalém svým učením a chcete na nás uvést krev toho člověka.“ 29Petr a apoštolové odpověděli: „Boha je třeba poslouchat více než lidi. 30Bůh našich otců probudil z mrtvých Ježíše, kterého jste vy pověsili na dřevo a zabili; 31toho Bůh jako vůdce a zachránce vyvýšil na svou pravici, aby dal Izraeli pokání a odpuštění hříchů. 32My jsme svědkové těchto slov, i Duch Svatý, kterého Bůh dal těm, kdo ho poslouchají.“ 33Když to uslyšeli, rozzuřili se a chtěli je zabít. 34Tu povstal ve veleradě jeden farizeus jménem Gamaliel, učitel Zákona, kterého si vážil všechen lid; poručil, aby ty lidi na chvíli vyvedli ven, 35a řekl jim: „Muži Izraelci, dobře si rozvažte, co s těmito lidmi uděláte. 36Neboť před nedávnem povstal Theudas a říkal, že on je někým velikým; i připojil se k němu počet asi čtyř set mužů. Byl však zabit, a všichni, kteří ho poslouchali, byli rozptýleni a obráceni vniveč. 37Po něm povstal ve dnech soupisu Juda Galilejský a strhl za sebou lid; také on byl zničen a všichni, kteří ho poslouchali, byli rozptýleni. 38Proto vám nyní pravím: Nechte tyto lidi a propusťte je. Je-li tento plán či toto dílo z lidí, zanikne; 39je-li však z Boha, nebudete je moci zničit — abyste snad nakonec nebyli nalezeni jako ti, kdo bojují proti Bohu.“ Poslechli ho, 40zavolali apoštoly, zmrskali je a přikázali jim, aby nemluvili v Ježíšově jménu, a propustili je. 41Oni tedy šli z velerady a radovali se, že byli uznáni za hodné, aby byli potupeni pro to jméno. 42Každý den v chrámě a po domech nepřestávali učit a zvěstovat Krista Ježíše.

Ž 34, 12. 4-5. 10-11. 16. 23

12Pojďte, synové, a poslouchejte mě, vyučím vás bázni před Hospodinem. 4Velebte se mnou Hospodina! Vyvyšujme společně jeho jméno! 5Hledal jsem Hospodina, a odpověděl mi!, vysvobodil mě ode všeho, čeho jsem se hrozil. 10Bojte se Hospodina, jeho svatí! Ti, kdo se ho bojí, netrpí nouzi. 11Mladí lvi strádají a hladovějí, ale ti, kteří hledají Hospodina, nemívají nedostatek v ničem dobrém. 16Hospodinovy oči hledí na spravedlivé, jeho uši slyší jejich volání o pomoc. 23Hospodin vykoupí duše svých otroků. Nikdo z těch, kteří v něm hledají útočiště, neponese vinu.

nebo Paulinus, Vita Ambrosii, 47, 2-48, 3

Ž 115, 1-4a. 7-9

1Ne nás, Hospodine, ne nás, ale své jméno učiň slavným pro své milosrdenství, pro svou věrnost. 2Proč mají pohanské národy říkat: Nuže, kdepak je ten jejich Bůh? 3Náš Bůh je v nebesích. Činí vše, co si přeje. 4Jejich modlářské zpodobeniny jsou stříbro a zlato 7mají ruce, a nehmatají, mají nohy, a nechodí, hrdlem ani nehlesnou. 8Ti, kdo je zhotovují, budou jako ony, všichni, kdo v ně doufají. 9Izraeli, doufej v Hospodina! On je jejich pomocí a štítem.

Ko 3, 1-4

1Jestliže jste tedy s Kristem vstali, usilujte o to, co je nahoře, kde Kristus sedí na Boží pravici. 2Myslete na to, co je nahoře, ne na to, co je na zemi. 3Neboť jste zemřeli a váš život je ukryt s Kristem v Bohu. 4A když se ukáže Kristus, váš život, tehdy i vy se s ním ukážete ve slávě.

Ž 118, 22-23

22Kámen, který zavrhli stavitelé, se stal hlavou úhlu. 23Bylo to od Hospodina. V našich očích je to podivuhodné.

L 24, 36-49

36 Ježíš se postavil uprostřed apoštolů a řekl jim: „Pokoj vám.“ 37Vyděsili se a vystrašeni se domnívali, že vidí ducha. 38Řekl jim: „Proč jste tak rozrušeni a proč ve vašem srdci vystupují pochybnosti? 39Podívejte se na mé ruce a na mé nohy, že jsem to já. Dotkněte se mne a podívejte se: duch nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně.“ 40A když to řekl, ukázal jim ruce a nohy. 41Když tomu ještě pro samou radost nemohli uvěřit a jen se divili, řekl jim: „Máte tu něco k jídlu?“ 42Podali mu kus pečené ryby a plást medu. 43Vzal si a pojedl před nimi. 44Řekl jim: „To jsou ta má slova, která jsem k vám mluvil, když jsem byl ještě s vámi, že se musí naplnit všechno, co je o mně napsáno v Mojžíšově zákoně, v prorocích a Žalmech.“ 45Potom otevřel jejich mysl, aby rozuměli Písmu, 46a řekl jim: „Tak je napsáno, že Kristus měl trpět a třetího dne vstát z mrtvých; 47a na základě jeho jména má být všem národům vyhlášeno pokání k odpuštění hříchů, počínajíc od Jeruzaléma. 48Vy jste svědky těchto věcí. 49A hle, já na vás posílám zaslíbení mého Otce; vy však zůstaňte ve městě, dokud nebudete oblečeni mocí z výsosti.“

Pro nově pokřtěné

Gn 14, 18-24

18Také Malkísedek, král Šálemu, přinesl chléb a víno. Byl knězem Boha Nejvyššího. 19A požehnal mu slovy: Požehnán buď Abram Bohu Nejvyššímu, Tvůrci nebes i země. 20A požehnán buď Bůh Nejvyšší, který vydal tvé protivníky do tvé ruky. Nato mu Abram dal desátek ze všeho. 21Sodomský král Abramovi řekl: Dej mi lidi a majetek si vezmi. 22Abram však sodomskému králi odpověděl: Pozvedl jsem ruku k Hospodinu Bohu Nejvyššímu, Tvůrci nebes a země, 23že z ničeho, co je tvé, nevezmu ani šňůru nebo řemínek u sandálů, abys neřekl: Já jsem učinil Abrama bohatým. 24Nechci nic, pouze to, co snědli mládenci, a podíl mužů, kteří šli se mnou: Anér, Eškól a Mamre, ti ať vezmou svůj podíl.

Ž 116, 3-4. 7-10

3Omotaly mě provazy smrti, dolehla na mě tíseň podsvětí, postihlo mě soužení a žal. 4Vzývám však Hospodinovo jméno. Ach, Hospodine, zachraň mou duši! 7Vrať se, má duše, do svého odpočinutí, protože Hospodin ti prokázal dobro. 8Vytrhls mou duši ze smrti, mé oči před slzami, mé nohy před klopýtnutím. 9Budu chodit před Hospodinem v zemi živých. 10Důvěřoval jsem, i když jsem říkal: Jsem velmi ponížený.

1 K 10, 16-17

16Což není kalich požehnání, který žehnáme, společenstvím krve Kristovy? A což není chléb, který lámeme, společenstvím těla Kristova? 17Protože je jeden chléb, jsme jedno tělo, ač jsme mnozí, neboť všichni jsme toho jednoho chleba účastni.

J 6, 51

51Já jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe. Kdo jí z tohoto chleba, bude žít na věčnost. A chléb, který já dám za život světa, je mé tělo.“

J 6, 51-58

51Já jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe. Kdo jí z tohoto chleba, bude žít na věčnost. A chléb, který já dám za život světa, je mé tělo.“ 52Židé se hádali mezi sebou a říkali: „Jak nám tento člověk může dát k jídlu své tělo?“ 53Ježíš jim tedy řekl: „Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a nebudete-li pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. 54Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. 55Neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev je pravý nápoj. 56Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. 57Jako mne poslal živý Otec a já žiji skrze Otce, tak i ten, kdo mne jí, bude žít skrze mne. 58Toto je ten chléb, který sestoupil z nebe; ne jako vaši otcové jedli manu, a zemřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít na věčnost. “