Den utrpení Páně (Velký pátek)

Iz 49, 24-50, 10 – 3. píseň o Hospodinově služebníku

24Cožpak lze vzít hrdinovi lup, či násilníkovi vychvátit zajatce? 25Avšak toto praví Hospodin: I zajatec bude vzat hrdinovi a lup bude vychvácen násilníkovi. Tvému odpůrci budu já odporovat a tvé syny já zachráním. 26Tvé utiskovatele nakrmím jejich vlastním masem a opijí se vlastní krví jako sladkým vínem, a pozná veškeré tělo, že já jsem Hospodin, tvůj zachránce a vykupitel, Mocný Jákobův.

1Toto praví Hospodin: Kde je rozlukový list vaší matky, jímž jsem ji propustil? Nebo kdo je tu z mých věřitelů, jemuž jsem vás prodal? Hle, pro své viny jste byli prodáni a pro vaše přestoupení byla propuštěna vaše matka. 2Proč jsem přišel a nikdo tu nebyl, volal jsem a nikdo neodpověděl? Což je má ruka příliš krátká na vykoupení? Nebo snad ve mně není síla k vysvobození? Hle, pouhou svou hrozbou vysušuji moře a řeky měním v pustinu, že jejich ryby páchnou z nedostatku vody a hynou žízní. 3Nebesa odívám ponurou temnotou a za oděv jim pokládám pytlovinu. 4Panovník Hospodin mi dal jazyk učedníků, abych uměl unaveného podpírat slovem; ráno co ráno mi probouzí uši, abych slyšel jako učedníci. 5Panovník Hospodin mi otevřel ucho a já jsem nebyl vzpurný. Zpět jsem neustoupil. 6Svá záda nastavuji těm, kdo mě bijí, a své tváře těm, kdo rvou můj vous; tvář neskrývám před potupou a slinou. 7Panovník Hospodin mi pomáhá, proto nebudu zahanben; proto jsem nastavil svou tvář jako křemen a vím, že se nebudu stydět. 8Blízko je ten, kdo mne ospravedlňuje, kdo se mnou povede při? Povstaňme spolu! Kdo bude mým žalobcem? Ať ke mně přistoupí! 9Hle, Panovník Hospodin mi pomáhá, kdo mě chce prohlásit vinným? Hle, ti všichni se obnosí jako oděv, sežere je mol. 10Kdo se mezi vámi bojí Hospodina a poslouchá hlas jeho otroka? Kdo chodí v temnotách a nemá žádnou zář, ať doufá v Hospodinovo jméno a spoléhá na svého Boha.

Ž 22, 17c-20. 23-24b – Nebuď mi vzdálen Hospodine

17Spoutali mi ruce a nohy. 18Počítám všechny své kosti. Oni civí, sledují mě, 19dělí si mé roucho, vrhají los o můj oděv. 20Ale ty, Hospodine, se nevzdaluj, má sílo, pospěš mi na pomoc! 23Tvé jméno budu zvěstovat svým bratřím, ve shromáždění tě budu chválit. 24Vy, kdo se bojíte Hospodina, chvalte ho! Veškeré potomstvo Jákobovo, ctěte ho!

Iz 52, 13-53, 12 – 4. píseň o Hospodinově služebníku

13Hle, můj otrok bude mít úspěch, bude vyvýšen, povznesen a velice zveleben. 14Tak jako mnozí se nad ním zhrozí — tak nelidsky zohaven bude jeho vzhled, jeho vzezření nepodobné lidským synům — 15tak přivede v úžas mnohé národy. Králové kvůli němu zavřou svá ústa, protože uvidí to, co jim nebylo vyprávěno, a pochopí to, o čem neslyšeli.

1Kdo by jen uvěřil zprávě, kterou jsme slyšeli? A při kom se zjevila Hospodinova paže? 2Vyrostl před ním jako výhonek a jako kořen z vyprahlé země. Neměl vzezření ani důstojnost, abychom na něho hleděli s úctou, ani vzhled, abychom po něm toužili. 3Opovržený a lidmi zavržený, muž bolestí, který znal nemoci; jako někdo, před nímž člověk skryje tvář — všemi opovržený, takže jsme si ho nevážili. 4Jenže to byly naše nemoci, které snášel, a naše bolesti, které nesl; a my jsme si o něm mysleli, že je zasažen a ubit Bohem a zkrušen. 5Ale on byl proboden za naše přestoupení, zdeptán za naše provinění, na něho dolehla kázeň pro náš pokoj a jeho šrámy jsme uzdraveni. 6My všichni jsme zabloudili jako ovce, jeden každý jsme se obrátili na svou cestu, a Hospodin na něho nechal dopadnout vinu nás všech. 7Byl zdrcen, ale pokořil se a neotevřel ústa: jako beránek vedený na porážku a jako ovce před střihači byl němý, ústa neotevřel. 8Skrze útlak a soud byl vzat, kdo se bude zabývat jeho údělem? Neboť byl vyťat ze země živých, jeho rána přišla za přestoupení mého lidu. 9A určili mu hrob mezi ničemy, ale byl s bohatým ve své smrti, protože se nedopustil násilí a v jeho ústech nebylo lsti. 10Hospodin si přál zdeptat ho nemocí: Když položí svou duši jako oběť za vinu, uvidí potomstvo, prodlouží své dny, a Hospodinovo přání se jeho prostřednictvím zdaří. 11Z námahy své duše uvidí ovoce a nasytí se. Svým poznáním můj spravedlivý otrok ospravedlní mnohé a jejich provinění on sám ponese. 12Proto mu dám podíl ve velikých zástupech a s nespočetnými bude dělit kořist, protože vylil na smrt svou duši a byl započten mezi vzpurné. On odnesl hřích mnohých a je přímluvcem za vzpurné.

Kantikum Mt 27, 45-46.51; J 19,30.34 Eli, Eli, lema sabachthani

45Od šesté hodiny nastala tma po celé zemi až do hodiny deváté. 46Kolem deváté hodiny zvolal Ježíš silným hlasem: „Eli, Eli, lema sabachthani?“ To jest: ‚Můj Bože, můj Bože, proč jsi mne opustil?‘

51A hle, opona svatyně se roztrhla ve dví odshora až dolů a země se zatřásla a skály se roztrhly

30Když Ježíš okusil octa, řekl: „ Dokonáno jest.“ Naklonil hlavu a odevzdal ducha. 34ale jeden z vojáků mu kopím probodl bok; a hned vyšla krev a voda.

Mt 27, 1-56 pašije

1Když nastalo ráno, uradili se všichni velekněží a starší lidu proti Ježíšovi, že ho usmrtí. 2Spoutali ho, odvedli a vydali vladaři Pontiu Pilátovi. 3Když jeho zrádce Juda uviděl, že byl Ježíš odsouzen, pocítil lítost a vrátil třicet stříbrných velekněžím a starším, 4říkaje: „Zhřešil jsem, zradil jsem nevinnou krev!“ Oni však řekli: „Co je nám po tom? To je tvoje věc! “ 5Tu pohodil ty stříbrné do svatyně a vzdálil se; pak odešel a oběsil se. 6Velekněží vzali ty stříbrné a řekli: „Není dovoleno vhodit je do chrámové pokladny, protože je to cena za krev.“ 7Uradili se a koupili za ně hrnčířovo pole k pohřbívání cizinců. 8Proto je ono pole až dodnes nazýváno Polem krve. 9Tehdy se naplnilo, co bylo řečeno skrze proroka Jeremjáše: ‚I vzali třicet stříbrných, cenu Oceněného, který byl oceněn od synů Izraele; 10a dali je za hrnčířovo pole, jak mi nařídil Pán.‘ 11Ježíš byl postaven před vladaře. Vladař se ho otázal: „Ty jsi král Židů?“ Ježíš mu řekl: „Ty to říkáš.“ 12A když ho velekněží a starší obviňovali, nic neodpověděl. 13Tu mu Pilát řekl: „Neslyšíš, co všechno proti tobě vypovídají? “ 14Ale on mu neodpověděl ani na jedno obvinění, takže se vladař velmi divil. 15O svátcích měl vladař ve zvyku propouštět zástupu jednoho vězně, kterého chtěli. 16Tehdy tam měli významného vězně, který se jmenoval Barabáš. 17Když se tedy lidé shromáždili, řekl jim Pilát: „Koho chcete, abych vám propustil, Barabáše, nebo Ježíše, zvaného Kristus?“ 18Věděl totiž, že ho vydali ze závisti. 19Když seděl na soudní stolici, vzkázala mu jeho žena: „Neměj nic s tím spravedlivým, neboť jsem dnes kvůli němu ve snu mnoho vytrpěla.“ 20Velekněží a starší přesvědčili zástupy, aby si vyžádaly Barabáše, ale Ježíše aby daly zahubit. 21Vladař jim tedy řekl: „Kterého z těch dvou chcete, abych vám propustil?“ Oni řekli: „Barabáše!“ 22Pilát jim řekl: „Co tedy mám udělat s Ježíšem, zvaným Kristus?“ Všichni mu řekli: „Ať je ukřižován!“ 23A vládce řekl: „Co tedy udělal zlého?“ Oni však ještě víc křičeli: „Ať je ukřižován!“ 24Když Pilát uviděl, že to ničemu neprospívá, ale že pozdvižení je čím dál větší, vzal vodu, umyl si před zástupem ruce a řekl: „Jsem nevinen touto krví. Je to vaše věc. “ 25A všechen lid na to řekl: „Jeho krev na nás a na naše děti!“ 26Pak jim propustil Barabáše. Ježíše dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován. 27Tehdy vladařovi vojáci vzali Ježíše do vládního paláce a shromáždili k němu celý oddíl vojska. 28Svlékli ho a oblékli mu šarlatový plášť, 29upletli věnec z trní a vložili jej na jeho hlavu a do pravé ruky mu dali rákosovou hůl. Padali před ním na kolena a posmívali se mu: „Buď zdráv, králi Židů!“ 30A když ho poplivali, vzali tu hůl a začali ho bít po hlavě. 31Když se mu naposmívali, svlékli mu plášť a oblékli mu jeho šaty. A odvedli ho, aby ho ukřižovali. 32Když vycházeli, potkali jednoho člověka z Kyrény, jménem Šimon; toho přinutili, aby vzal jeho kříž. 33Když přišli na místo zvané Golgota, což znamená ‚Místo lebky‘, 34dali Ježíšovi pít víno smíchané se žlučí. Okusil, ale nechtěl pít. 35Ukřižovali ho a rozdělili si jeho šaty házejíce o ně los; 36pak seděli a střežili ho tam. 37Nad hlavu mu dali nápis o jeho provinění: „Toto je Ježíš, král Židů.“ 38Zároveň s ním byli ukřižováni dva lupiči, jeden po pravici a druhý po levici. 39Kolemjdoucí ho uráželi, potřásali hlavou 40a říkali: „Ty, který boříš svatyni a ve třech dnech ji stavíš, zachraň se, jsi-li Syn Boží, a sestup s kříže!“ 41Podobně se posmívali i velekněží s učiteli Zákona a staršími. Říkali: 42„Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže. Je králem Izraele, ať nyní sestoupí s kříže, a my v něho uvěříme. 43Složil naději v Bohu, ať ho nyní vysvobodí, stojí-li o něho. Vždyť řekl: ‚Jsem Boží Syn!‘“ 44Stejně ho tupili i lupiči, kteří byli ukřižováni spolu s ním. 45Od šesté hodiny nastala tma po celé zemi až do hodiny deváté. 46Kolem deváté hodiny zvolal Ježíš silným hlasem: „Eli, Eli, lema sabachthani?“ To jest: ‚Můj Bože, můj Bože, proč jsi mne opustil?‘ 47A když to uslyšeli někteří z těch, kdo tam stáli, říkali: „Ten člověk volá Eliáše.“ 48Jeden z nich ihned vyběhl, vzal houbu, naplnil ji octem, připevnil na rákosovou hůl a dával mu pít. 49Ostatní však říkali: „Nech ho, ať uvidíme, jestli přijde Eliáš a zachrání ho!“ 50Ale Ježíš znovu vykřikl silným hlasem a vypustil ducha. 51A hle, opona svatyně se roztrhla ve dví odshora až dolů a země se zatřásla a skály se roztrhly 52a hroby se otevřely a mnohá těla zesnulých svatých byla vzkříšena; 53když vyšli z hrobů po jeho vzkříšení, vstoupili do svatého města a ukázali se mnohým. 54Když setník a ti, kdo s ním střežili Ježíše, uviděli zemětřesení a to, co se stalo, velmi se ulekli a řekli: „Opravdu to byl Boží Syn!“ 55Bylo tam mnoho žen dívajících se zdaleka, které se vydaly za Ježíšem z Galileje a sloužily mu. 56Mezi nimi byla Marie Magdalská, Marie, matka Jakubova a Josefova, a matka synů Zebedeových.