Den Večeře Páně (Zelený čtvrtek)

Jon 1, 1- 3, 5. 10 – Znamení Jonáše

1Stalo se Hospodinovo slovo k Jonášovi, synu Amítajovu: 2Vstaň, jdi do Ninive, toho velkého města, a volej proti němu, protože jeho zlo vystoupilo přede mne. 3Jonáš vstal, aby utekl pryč od Hospodina do Taršíše. Přišel do Jafy a našel loď plující do Taršíše. Zaplatil jízdné a nastoupil na ni, aby se s nimi plavil do Taršíše pryč od Hospodina. 4Hospodin však seslal na moře velký vítr, na moři nastala veliká bouře a hrozilo, že se loď rozlomí. 5Námořníci se báli a volali každý ke svému bohu. Předměty, které měli na lodi, vrhali do moře, aby jí odlehčili. Jonáš mezitím sestoupil do zadní části lodi, lehl si a tvrdě spal. 6Přistoupil k němu velitel posádky a řekl mu: Co je s tebou, ospalče? Vstaň, volej ke svému bohu. Snad si na nás tvůj bůh vzpomene a nezahyneme. 7Nato řekli jeden druhému: Pojďte, necháme padnout losy, abychom poznali, kvůli komu nás potkalo toto zlo. Nechali padnout losy a los padl na Jonáše. 8Zeptali se ho: Pověz nám, prosím, kvůli komu nás potkalo toto zlo? Jakou máš práci? Odkud přicházíš? Jaká je tvá země a z kterého lidu jsi? 9Odpověděl jim: Jsem Hebrej a bojím se Hospodina, Boha nebes, který učinil moře i souš. 10Ti muži se převelice báli a řekli mu: Cos to provedl? Ti muži totiž věděli, že utíká pryč od Hospodina, neboť jim to oznámil. 11Zeptali se ho: Co s tebou máme udělat, aby moře okolo nás utichlo? Moře totiž stále bouřilo. 12Odpověděl jim: Zvedněte mě a vrhněte mě do moře, a moře okolo vás utichne; neboť já vím, že tato velká bouře na vás přišla kvůli mně. 13Ti muži přesto veslovali ze všech sil, aby se vrátili k souši, ale nic nezmohli, neboť moře proti nim stále bouřilo. 14A tak volali k Hospodinu: Ach, prosíme, Hospodine, ať nezahyneme kvůli duši tohoto muže. Nepřičítej nám nevinnou krev. Vždyť ty, Hospodine, co chceš, to činíš. 15Potom zvedli Jonáše, vrhli ho do moře, a moře přestalo zuřit. 16A ti muži se Hospodina převelice báli, obětovali Hospodinu oběti a činili mu sliby.

1Hospodin připravil velkou rybu, aby Jonáše spolkla, a Jonáš byl v břiše té ryby tři dny a tři noci. 2Tehdy se Jonáš modlil k Hospodinu, svému Bohu, z břicha té ryby 3a řekl: Volal jsem ze svého soužení k Hospodinu, a odpověděl mi, z lůna podsvětí jsem křičel o pomoc, a uslyšel jsi můj hlas. 4Uvrhl jsi mě do hlubiny, doprostřed moří, obklopil mě proud, převalily se přese mne všechny tvé příboje a tvé vlny. 5Řekl jsem si: Byl jsem vyhnán od tvého zraku. Moci tak znovu hledět na tvůj svatý chrám! 6Voda mě obstoupila až k duši, obklopila mě hlubina, chaluha ovázala mou hlavu. 7Sestoupil jsem k základům hor, země za mnou navěky zavřela své závory, ale ty jsi vyvedl můj život z jámy, Hospodine, můj Bože. 8Když ve mně umdlévala má duše, rozpomínal jsem se na Hospodina, má modlitba pronikla k tobě do tvého svatého chrámu. 9Ti, kdo se oddávají klamným nicotnostem, opouštějí svou věrnost. 10Ale já ti budu obětovat za zvuku písně díků; co jsem slíbil, splním. Záchrana je v Hospodinu. 11Hospodin pak promluvil k rybě a ta vyvrhla Jonáše na souš.

1Stalo se Hospodinovo slovo k Jonášovi podruhé: 2Vstaň, jdi do Ninive, toho velkého města, a volej k němu zvěst, kterou ti říkám. 3Jonáš vstal a šel do Ninive podle Hospodinova slova. Ninive bylo velmi veliké město, na tři dny cesty. 4Jonáš začal procházet městem první den cesty a volal: Ještě čtyřicet dní, a Ninive bude vyvráceno. 5Ninivští uvěřili Bohu, vyhlásili půst a všichni, od největšího až po nejmenšího, si oblékli žíněné roucho. 10Bůh viděl jejich skutky, že se odvrátili od své zlé cesty. Proto Bůh litoval zla, které prohlásil, že jim učiní, a neučinil to.

Mk 14, 38. 41. 42; 9, 31 – Bděte a modlete se

38Bděte a modlete se, abyste nevešli do pokušení. Duch je sice ochotný, ale tělo slabé.“ 41A přichází po třetí a říká jim: „Ještě spíte a odpočíváte? To stačí. Přišla ta hodina, hle, Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků. 42Vstávejte, pojďme! Hle, přiblížil se ten, který mne zrazuje. “

31Vyučoval totiž své učedníky a říkal jim: „Syn člověka je vydáván do rukou lidí a ti ho zabijí. A až bude zabit, po třech dnech vstane.“

1 K 11, 20-34 – Večeře Páně

20Když vy se společně scházíte, není to slavení Večeře Páně. 21Když totiž jíte, každý si bere napřed svou večeři, jeden má hlad a druhý je opilý. 22Což nemáte domy, kde můžete jíst a pít? Anebo opovrhujete Boží církví a zahanbujete ty, kteří nic nemají? Co vám mám říci? Mám vás snad pochválit? Za to vás nechválím. 23Já jsem přijal od Pána, co jsem vám také předal, že Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazován, vzal chléb, 24vzdal díky, rozlomil jej a řekl: ‚Vezměte, jezte. Toto je mé tělo, které se za vás láme. Toto čiňte na mou památku.‘ 25Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: ‚Tento kalich je nová smlouva v mé krvi; toto čiňte, kdykoliv byste pili, na mou památku.‘ 26Neboť kdykoliv byste jedli tento chléb a pili tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde. 27Kdo by tedy jedl ten chléb nebo pil kalich Páně nehodně, bude vinen proti tělu a krvi Páně. 28Ať člověk zkoumá sám sebe, a takto ať z toho chleba jí a z toho kalicha pije. 29Neboť kdo jí a pije nehodně, jí a pije sobě odsouzení, neboť nerozsuzuje tělo Páně. 30Proto jsou mezi vámi mnozí slabí a neduživí a mnozí usínají. 31Kdybychom rozsuzovali sami sebe, nebyli bychom souzeni. 32Když jsme však souzeni od Pána, jsme vychováváni, abychom nebyli odsouzeni spolu se světem. 33Proto, moji bratři, když se scházíte k jídlu, čekejte jeden na druhého. 34Je-li někdo hladový, ať jí doma, abyste se nescházeli k odsouzení. Ostatní věci zařídím, až přijdu.

Mk 14, 48-49; L 22, 47-48 – Zatčení

48Ježíš jim řekl: „Vyšli jste s meči a holemi jako na lupiče, abyste mne zatkli. 49Den co den jsem vyučoval u vás v chrámě, a nezmocnili jste se mne. Ale musí se naplnit Písma. “

47Když ještě mluvil, hle, přicházel zástup, a ten, který se jmenoval Juda, jeden ze Dvanácti, šel před nimi a přiblížil se k Ježíšovi, aby ho políbil. 48Ježíš mu řekl: „Judo, polibkem zrazuješ Syna člověka?“

Mt 26, 17-75 – Poslední večeře a začátek Umučení Páně

17Prvního dne svátku nekvašených chlebů přistoupili učedníci k Ježíšovi a řekli: „Kde chceš, abychom ti připravili k jídlu velikonočního beránka? “ 18On pak řekl: „Jděte do města k jistému člověku a řekněte mu: ‚Učitel říká: Můj čas je blízko. Budu u tebe se svými učedníky slavit velikonočního beránka.‘“ 19A učedníci učinili, jak jim Ježíš nařídil, a připravili velikonočního beránka. 20Když nastal večer, stoloval s Dvanácti učedníky. 21A když jedli, řekl: „Amen, pravím vám, že jeden z vás mě zradí. “ 22Velmi se rmoutili a jeden každý z nich mu začal říkat: „Jsem to snad já, Pane?“ 23On odpověděl: „Kdo se mnou namočil ruku v míse, ten mě zradí. 24Syn člověka sice odchází, jak je o něm napsáno, ale běda tomu člověku, skrze něhož bude Syn člověka zrazen. Pro toho by bylo lépe, kdyby se nenarodil!“ 25Juda, který ho zrazoval, na to řekl: „Jsem to snad já, Rabbi?“ Ježíš mu odpověděl: „Tys to řekl.“ 26Když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, rozlomil ho, dal učedníkům a řekl: „Vezměte, jezte. Toto je mé tělo.“ 27Pak vzal kalich, vzdal díky a dal jim ho se slovy: „Napijte se z něho všichni. 28Neboť toto je má krev nové smlouvy, která se vylévá za mnohé na odpuštění hříchů. 29Pravím vám, že od této chvíle již nebudu pít z tohoto plodu vinné révy až do toho dne, kdy jej budu pít s vámi nový v království svého Otce.“ 30A zazpívali chvalozpěv a vyšli na Olivovou horu. 31Tehdy jim Ježíš řekl: „Vy všichni ode mne této noci odpadnete, neboť je napsáno: ‚Budu bít pastýře a ovce stáda se rozptýlí.‘ 32Ale po svém vzkříšení vás předejdu do Galileje.“ 33Na to mu Petr řekl: „Kdyby všichni od tebe odpadli, já nikdy neodpadnu!“ 34Ježíš mu řekl: „Amen, pravím tobě, že mě této noci, dřív než kohout zakokrhá, třikrát zapřeš.“ 35Petr mu řekl: „I kdybych měl s tebou zemřít, určitě tě nezapřu.“ Podobně mluvili i ostatní učedníci. 36Tehdy s nimi Ježíš přišel na místo zvané Getsemane a řekl učedníkům: „Posaďte se zde, zatímco se tamhle odejdu pomodlit.“ 37Vzal s sebou Petra a oba Zebedeovy syny; tu se začal rmoutit a znepokojovat. 38Pak jim řekl: „Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte se mnou.“ 39A trochu poodešel, padl na tvář, modlil se a říkal: „Můj Otče, je-li to možné, ať mne mine tento kalich. Avšak ne jak já chci, ale jak chceš ty.“ 40Potom přišel k učedníkům a nalezl je spící, i řekl Petrovi: „To jste se mnou nemohli bdít jedinou hodinu? 41Bděte a modlete se, abyste nevešli do pokušení. Duch je sice ochotný, ale tělo slabé.“ 42Opět podruhé odešel a pomodlil se, říkaje: „Můj Otče, není-li možné, aby mne tento kalich minul, musím-li ho vypít, staň se tvá vůle.“ 43Pak šel a nalezl je opět spící, protože měli velmi těžká víčka. 44I nechal je, znovu odešel a pomodlil se potřetí, říkaje opět stejnou prosbu. 45Tehdy přišel ke svým učedníkům a řekl jim: „ Ještě spíte a odpočíváte? Hle, přiblížila se ta hodina a Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků. 46Vstávejte, pojďme! Hle, přiblížil se ten, který mne zrazuje. “ 47Když ještě mluvil, hle, přišel Juda, jeden z Dvanácti, a s ním veliký zástup od velekněží a starších lidu s meči a holemi. 48Ten, který ho zrazoval, s nimi domluvil znamení: „Je to ten, kterého políbím; toho se zmocněte.“ 49A hned přistoupil k Ježíšovi a řekl: „Buď zdráv, Rabbi,“ a vroucně ho políbil. 50Ježíš mu řekl: „Příteli, proč jsi přišel?“ Tu přistoupili, vztáhli na Ježíše ruce a zmocnili se ho. 51A hle, jeden z těch, kteří byli s Ježíšem, natáhl ruku, vytasil meč, udeřil veleknězova otroka a uťal mu ucho. 52Tehdy mu Ježíš řekl: „Vrať svůj meč na místo. Neboť všichni, kdo se chápou meče, mečem zahynou. 53Či myslíš, že nemohu poprosit svého Otce, a on mi hned pošle víc než dvanáct legií andělů? 54Jak by se však naplnila Písma, že se tak musí stát?“ 55V onu hodinu řekl Ježíš zástupům: „Jako na lupiče jste vyšli s meči a holemi, abyste mě zatkli. Den co den jsem sedával v chrámě a učil, a nezmocnili jste se mne. 56Toto všechno se však stalo, aby se naplnila Písma proroků.“ A v té chvíli ho všichni učedníci opustili a utekli. 57Ti, kdo se Ježíše zmocnili, ho odvedli k veleknězi Kaifášovi, kde se shromáždili učitelé Zákona a starší. 58Petr šel zpovzdálí za ním až k veleknězovu dvoru; vešel dovnitř a seděl se služebníky, aby uviděl konec. 59Velekněží, starší a celá velerada hledali proti Ježíšovi křivé svědectví, aby ho mohli odsoudit k smrti, 60ale nenašli, ačkoli předstoupilo mnoho křivých svědků. Nakonec předstoupili dva křiví svědkové 61a řekli: „Tento člověk říkal: Mohu zbořit Boží svatyni a ve třech dnech ji vybudovat.“ 62Tu velekněz povstal a řekl mu: „Nic neodpovídáš? Co tito lidé svědčí proti tobě?“ 63Ježíš však mlčel. Velekněz mu řekl: „Zapřísahám tě při živém Bohu, abys nám řekl, zda jsi Mesiáš, Syn Boží!“ 64Ježíš mu říká: „Tys to řekl. Avšak pravím vám, od nynějška spatříte Syna člověka sedícího po pravici Moci a přicházejícího na nebeských oblacích. “ 65Tu velekněz roztrhl svá roucha a řekl: „Rouhal se! Nač ještě potřebujeme svědky? Hle, teď jste slyšeli rouhání. 66Co si o tom myslíte?“ Oni odpověděli: „Je hoden smrti.“ 67Pak mu naplivali do tváře a ztloukli ho pěstmi; někteří ho uhodili 68a říkali: „Prorokuj nám, Mesiáši, kdo je ten, který tě udeřil?“ 69Petr seděl venku na dvoře. Přistoupila k němu jedna služka a řekla: „Také ty jsi byl s Ježíšem Galilejským!“ 70Ale on to přede všemi zapřel, říkaje: „Nevím, o čem mluvíš.“ 71A když on vyšel k bráně, spatřila ho jiná a řekla těm, kdo tam byli: „ I tenhle byl s Ježíšem Nazaretským.“ 72A on opět zapřel s přísahou: „Neznám toho člověka.“ 73Za chvilku přistoupili ti, kteří tam stáli, a řekli Petrovi: „Skutečně i ty jsi z nich, vždyť i tvá řeč tě prozrazuje!“ 74Tehdy se začal zaklínat a zapřísahat: „Neznám toho člověka!“ A hned nato zakokrhal kohout. 75Tu si Petr vzpomněl na Ježíšovo slovo, jak řekl: ‚Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mne zapřeš.‘ I vyšel ven a hořce se rozplakal.