6. neděle v době postní A

6. neděle v době postní ABC – Palmová

J 2, 13-22

13Byly blízko židovské velikonoce a Ježíš vystoupil do Jeruzaléma. 14V chrámě našel prodavače dobytka, ovcí a holubů i penězoměnce sedící za stoly. 15I udělal z provazů bič a všechny je z chrámu i s ovcemi a dobytkem vyhnal, mince penězoměnců vysypal a stoly převrátil. 16A prodavačům holubů řekl: „Odneste to odsud! Nedělejte z domu mého Otce tržnici! “ 17Jeho učedníci si vzpomněli, že je napsáno: ‚Horlivost pro tvůj dům mne stráví.‘ 18Židé mu na to řekli: „Jaké znamení nám ukážeš, že toto činíš?“ 19Ježíš jim odpověděl: „Zbořte tuto svatyni, a ve třech dnech ji postavím.“ 20Židé tedy řekli: „Tato svatyně byla budována čtyřicet šest let, a ty ji postavíš ve třech dnech?“ 21On však mluvil o svatyni svého těla. 22Když byl potom vzkříšen z mrtvých, vzpomněli si jeho učedníci, že toto říkal, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš řekl.

Při žehnání palem

Za 9, 9-10

9Velice jásej, dcero sijónská, hlahol, dcero jeruzalémská! Hle, přichází k tobě tvůj král. Je spravedlivý a vítězný. Pokorný, jede na oslu, na hříběti, osličím mláděti. 10Vyhladím vozy z Efrajima a koně z Jeruzaléma, válečné luky budou zničeny. Vyhlásí pokoj národům a jeho vláda bude od moře k moři, od Řeky až do končin země.

Ž 48, 2-3. 9-11

2Veliký je Hospodin, nejvýš chvályhodný — ve městě našeho Boha, na své svaté hoře. 3Krásně vyvýšená, radost celé země je hora Sijón — nejzazší sever, město velkého krále. 9To, co jsme slýchali, to jsme viděli ve městě Hospodina zástupů, ve městě našeho Boha. Bůh je upevňuje navěky. 10Bože, uprostřed tvého chrámu rozvažujeme o tvém milosrdenství. 11Jak tvé jméno, tak tvá chvála sahá až do končin země. Tvá pravice je plná spravedlnosti.

Ko 1, 15-20

15Ježíš je obraz neviditelného Boha, prvorozený všeho stvoření, 16neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebesích i na zemi, věci viditelné i neviditelné, ať trůny nebo panstva, vlády nebo autority; všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. 17On je přede vším a všechno v něm spočívá. 18A on je hlavou těla, církve. On je počátek, prvorozený z mrtvých, aby on sám zaujal ve všem první místo, 19neboť se Otci zalíbilo, aby v něm přebývala veškerá plnost 20a aby skrze něho smířil všechno se sebou a způsobil pokoj skrze krev jeho kříže — aby skrze něho smířil vše jak na zemi, tak v nebesích.

J 12, 13

„Hosanna, požehnaný, jenž přichází ve jménu Pána, král Izraele.“

J 12, 12-16

12Nazítří uslyšel velký zástup lidí, kteří přišli na svátky, že Ježíš přichází do Jeruzaléma. 13Vzali palmové ratolesti, vyšli mu vstříc a volali: „Hosanna, požehnaný, jenž přichází ve jménu Pána, král Izraele.“ 14Ježíš nalezl oslátko a vsedl na ně, jak je napsáno: 15‚Neboj se, dcero Siónská, hle, tvůj král přichází, sedě na oslátku.‘ 16Jeho učedníci si to nejprve neuvědomili, ale když byl Ježíš oslaven, tehdy si vzpomněli, že to bylo o něm napsáno a že mu to učinili.

Ve dne

Iz 52, 13-53, 12

13Hle, můj otrok bude mít úspěch, bude vyvýšen, povznesen a velice zveleben. 14Tak jako mnozí se nad ním zhrozí — tak nelidsky zohaven bude jeho vzhled, jeho vzezření nepodobné lidským synům — 15tak přivede v úžas mnohé národy. Králové kvůli němu zavřou svá ústa, protože uvidí to, co jim nebylo vyprávěno, a pochopí to, o čem neslyšeli.

1Kdo by jen uvěřil zprávě, kterou jsme slyšeli? A při kom se zjevila Hospodinova paže? 2Vyrostl před ním jako výhonek a jako kořen z vyprahlé země. Neměl vzezření ani důstojnost, abychom na něho hleděli s úctou, ani vzhled, abychom po něm toužili. 3Opovržený a lidmi zavržený, muž bolestí, který znal nemoci; jako někdo, před nímž člověk skryje tvář — všemi opovržený, takže jsme si ho nevážili. 4Jenže to byly naše nemoci, které snášel, a naše bolesti, které nesl; a my jsme si o něm mysleli, že je zasažen a ubit Bohem a zkrušen. 5Ale on byl proboden za naše přestoupení, zdeptán za naše provinění, na něho dolehla kázeň pro náš pokoj a jeho šrámy jsme uzdraveni. 6My všichni jsme zabloudili jako ovce, jeden každý jsme se obrátili na svou cestu, a Hospodin na něho nechal dopadnout vinu nás všech. 7Byl zdrcen, ale pokořil se a neotevřel ústa: jako beránek vedený na porážku a jako ovce před střihači byl němý, ústa neotevřel. 8Skrze útlak a soud byl vzat, kdo se bude zabývat jeho údělem? Neboť byl vyťat ze země živých, jeho rána přišla za přestoupení mého lidu. 9A určili mu hrob mezi ničemy, ale byl s bohatým ve své smrti, protože se nedopustil násilí a v jeho ústech nebylo lsti. 10Hospodin si přál zdeptat ho nemocí: Když položí svou duši jako oběť za vinu, uvidí potomstvo, prodlouží své dny, a Hospodinovo přání se jeho prostřednictvím zdaří. 11Z námahy své duše uvidí ovoce a nasytí se. Svým poznáním můj spravedlivý otrok ospravedlní mnohé a jejich provinění on sám ponese. 12Proto mu dám podíl ve velikých zástupech a s nespočetnými bude dělit kořist, protože vylil na smrt svou duši a byl započten mezi vzpurné. On odnesl hřích mnohých a je přímluvcem za vzpurné.

Ž 88, 2-6a. 9-10

2Hospodine, Bože, má spáso, ve dne úpěnlivě volám, v noci jsem před tebou. 3Kéž má modlitba přijde před tebe, nakloň své ucho k mému volání! 4Má duše se sytí trápením, můj život spěje do podsvětí. 5Jsem počítán mezi ty, kdo sestupují do jámy, jsem jako muž, jemuž není pomoci. 6Jsem odložen mezi mrtvými, 9Vzdálils ode mě mé známé, učinils mě pro ně ohavností. Jsem sevřen a nemohu z toho vyváznout. 10Soužením mi ochably oči. Hospodine, každý den tě volám, vztahuji k tobě dlaně.

He 12, 1b-3

1Odložme veškerou zátěž a hřích snadno nás ovíjející a s vytrvalostí běžme závod, který je před námi, 2upřeně hledíce k původci a dokonavateli víry Ježíši, který pro radost, která byla před ním, podstoupil kříž, pohrdnuv hanbou, a sedí po pravici Božího trůnu. 3Pomyslete na toho, který snesl od hříšníků proti sobě takový odpor, abyste neochabovali, umdlévajíce ve svých duších.

J 12, 32

A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všechny k sobě.“

J 11, 55-12, 11

55Byly blízko židovské velikonoce a mnozí z venkova vystupovali před svátky do Jeruzaléma, aby se očistili. 56Hledali Ježíše, a jak stáli v chrámě, říkali si mezi sebou: „Co myslíte? Že by nepřišel na svátky?“ 57Velekněží a farizeové totiž vydali nařízení, že pokud by se někdo dověděl, kde je, má to oznámit, aby ho mohli zajmout. 1Šest dní před velikonocemi přišel Ježíš do Betanie, kde byl Lazar, ten, který zemřel a jehož Ježíš probudil z mrtvých. 2Připravili mu tam večeři. Marta je obsluhovala a Lazar byl jeden z těch, kteří s ním stolovali. 3Tu Marie vzala libru velmi drahého pravého nardového oleje, pomazala Ježíšovi nohy a otřela mu je svými vlasy; dům se naplnil vůní toho oleje. 4Juda Šimonův, Iškariotský, jeden z jeho učedníků, který jej měl zradit, řekl: 5„Proč nebyl tento olej prodán za tři sta denárů a ty dány chudým?“ 6To řekl ne proto, že by mu záleželo na chudých, ale protože byl zloděj; měl pokladnici a bral z toho, co se do ní dávalo. 7Ježíš řekl: „Nech ji. Ať jej zachová ke dni mé přípravy k pohřbu. 8Vždyť chudé máte vždycky s sebou, ale mne nemáte vždycky.“ 9Velký zástup Židů se dověděl, že tam je; a přišli nejen kvůli Ježíšovi, ale také proto, aby uviděli Lazara, kterého probudil z mrtvých. 10Velekněží se rozhodli, že zabijí i Lazara, 11protože mnozí z Židů kvůli němu odcházeli a věřili v Ježíše.