4. neděle v době postní A

4. neděle v době postní A – o slepém od narození

Mt 17, 1b-9

1 Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, kde byli sami. 2A byl před nimi proměněn. Jeho tvář zazářila jako slunce a jeho šaty zbělely jako světlo. 3A hle, ukázal se jim Mojžíš a Eliáš a rozmlouvali s ním. 4Petr na to Ježíšovi řekl: „Pane, je pro nás dobré tu být. Chceš-li, udělám tu tři stánky, tobě jeden, Mojžíšovi jeden a Eliášovi jeden.“ 5Když ještě mluvil, hle, zastínil je zářivý oblak a z oblaku se ozval hlas: „Toto je můj milovaný Syn, v němž jsem nalezl zalíbení; toho poslouchejte.“ 6Když to učedníci uslyšeli, padli na tvář a velmi se báli. 7Ježíš k nim přistoupil, dotkl se jich a řekl: „Vstaňte a nebojte se.“ 8Když pozvedli oči, neviděli nikoho, jen samotného Ježíše. 9A když sestupovali z hory, Ježíš jim přikázal: „Nikomu o tom vidění neříkejte, dokud Syn člověka nebude vzkříšen z mrtvých.“

Ex 34, 27-35, 1

27Hospodin řekl Mojžíšovi: Napiš si tato slova, neboť podle těchto slov jsem uzavřel smlouvu s tebou a s Izraelem. 28Byl tam s Hospodinem čtyřicet dní a čtyřicet nocí; chléb nejedl a vodu nepil a napsal na desky slova smlouvy, Deset slov. 29I stalo se, když Mojžíš sestupoval z hory Sínaj — dvě desky svědectví byly v Mojžíšově ruce, když sestupoval z hory — že Mojžíš nevěděl, že kůže jeho tváře září od toho, jak s ním mluvil. 30Když Áron a všichni synové Izraele uviděli Mojžíše, a hle, kůže jeho tváře zářila, báli se k němu přiblížit. 31Mojžíš však na ně zavolal a Áron i všichni předáci v pospolitosti se k němu vrátili; Mojžíš k nim promluvil. 32Potom přistoupili všichni synové Izraele a on jim vydal příkazy, vše, co s ním mluvil Hospodin na hoře Sínaj. 33Když s nimi Mojžíš domluvil, dal si na tvář závoj. 34Kdykoli přicházel Mojžíš před Hospodina, aby s ním mluvil, sundával si závoj, dokud nevyšel. Když vyšel, a mluvil k synům Izraele to, co mu bylo přikázáno, 35synové Izraele viděli Mojžíšovu tvář, že kůže Mojžíšovy tváře zářila. Mojžíš si tedy bral závoj zpět na tvář, dokud s ním nešel mluvit. 1Mojžíš svolal celou pospolitost synů Izraele a řekl jim: Toto jsou slova, která Hospodin přikázal, abyste je plnili.

Ž 36, 6-11

6Hospodine, až k nebesům sahá tvé milosrdenství a tvá věrnost až k oblakům. 7Tvá spravedlnost je jako nejvyšší hory, tvé soudy jako velká hlubina. Zachraňuješ lidi i zvířata, Hospodine. 8Jak vzácné je tvé milosrdenství, Bože! Synové lidští hledají útočiště ve stínu tvých křídel. 9Sytí se tučností tvého domu, napájíš je proudem svých rozkoší. 10Neboť u tebe je pramen života; díky tvému světlu vidíme světlo. 11Vztáhni své milosrdenství na ty, kteří tě znají, a svou spravedlnost na lidi přímého srdce.

2 K 3, 7-18

7Jestliže se služba smrti vyrytá literami do kamenů udála v takové slávě, že synové Izraele nemohli pohledět Mojžíšovi do tváře kvůli slávě jeho obličeje, která pomíjela, 8jak by nebyla mnohem slavnější služba Ducha? 9Neboť jestliže byla sláva v službě odsouzení, mnohem více oplývá slávou služba spravedlnosti. 10Neboť vskutku to, co v tomto případě mělo slávu, již nemá slávu vzhledem k této vše převyšující slávě. 11Neboť jestliže skrze slávu přišlo už to, co pomíjí, oč slavnější je to, co zůstává. 12Když tedy máme takovou naději, počínáme si zcela otevřeně. 13Ne jako Mojžíš, který si dával na tvář závoj, aby synové Izraele nehleděli na konec toho, co pomíjí. 14Avšak jejich myšlení otupělo. Až do dnešního dne zůstává při čtení Staré smlouvy tentýž závoj neodkrytý, protože pomíjí jen v Kristu. 15Ale až dodnes, kdykoli se předčítá Mojžíš, leží závoj na jejich srdci. 16Kdykoli se však člověk obrátí k Pánu, je závoj odstraněn. 17Ten Pán je Duch. Kde je Duch Pánův, tam je svoboda. 18A my všichni, spatřujíce s odhalenou tváří Pánovu slávu jako v zrcadle, jsme proměňováni v týž obraz, od slávy k slávě, jako od Pána Ducha.

J 8, 12

„Já jsem světlo světa. Kdo mne následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“

J 9, 1-38b

1Ježíš cestou uviděl člověka slepého od narození. 2Jeho učedníci se ho zeptali: „Rabbi, kdo zhřešil, že se narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče?“ 3Ježíš odpověděl: „Nezhřešil ani on ani jeho rodiče, ale mají se na něm zjevit Boží skutky. 4Musím konat skutky toho, kdo mne poslal, dokud je den; přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat. 5Pokud jsem na světě, jsem světlo světa.“ 6Když to řekl, plivl na zem, udělal ze sliny bláto, pomazal mu tím blátem oči 7a řekl mu: „Jdi a umyj se v rybníku Siloe (to se překládá Poslaný).“ Odešel tedy, umyl se, a když přišel, viděl. 8Sousedé a ti, kteří ho vídali dříve, když byl žebrákem, říkali: „Není to ten, kdo tu sedával a žebral?“ 9Jedni říkali: ‚Je to on!‘ Jiní říkali: ‚Není, ale je mu podobný.‘ On říkal: ‚Jsem to já.‘ 10Řekli mu tedy: „Jak se otevřely tvé oči?“ 11On odpověděl: „Člověk, který se jmenuje Ježíš, udělal bláto, potřel mi oči a řekl mi: ‚Jdi do Siloe a umyj se.‘ Šel jsem tedy, umyl jsem se a vidím. “ 12Řekli mu: „Kde je ten člověk?“ Řekl: „Nevím.“ 13Přivedli toho, který byl dříve slepý, k farizeům. 14Ten den, kdy Ježíš udělal bláto a otevřel jeho oči, byla totiž sobota. 15Proto se ho i farizeové ptali, jak prohlédl. On jim řekl: „Přiložil mi bláto na oči, umyl jsem se a vidím.“ 16Někteří z farizeů říkali: „Tento člověk není od Boha, neboť nezachovává sobotu.“ Jiní však říkali: „Jak by mohl hříšný člověk dělat taková znamení?“ A byl mezi nimi rozkol. 17Řekli tedy opět tomu slepému: „Co ty o něm říkáš, když ti otevřel oči?“ On řekl: „Je to prorok.“ 18Židé neuvěřili tomu, že býval slepý a prohlédl, dokud si nezavolali jeho rodiče 19a nezeptali se jich: „Je toto váš syn, o kterém říkáte, že se narodil slepý? Jak to, že nyní vidí?“ 20Jeho rodiče odpověděli: „Víme, že je to náš syn a že se narodil slepý. 21Jak to, že nyní vidí, to nevíme; nevíme také, kdo otevřel jeho oči. Jeho se zeptejte, je dospělý, ať mluví sám za sebe.“ 22To řekli jeho rodiče, protože se báli Židů, neboť Židé se již usnesli, aby ten, kdo by ho vyznal jako Krista, byl vyloučen ze synagogy. 23Proto jeho rodiče řekli: ‚Je dospělý, zeptejte se jeho.‘ 24Zavolali tedy podruhé toho člověka, který byl dříve slepý, a řekli mu: „Vzdej slávu Bohu! My víme, že ten člověk je hříšný.“ 25On odpověděl: „Nevím, je-li hříšný; jedno však vím, že jsem byl slepý, a teď vidím.“ 26Řekli mu: „Co ti učinil? Jak otevřel tvé oči?“ 27Odpověděl jim: „Již jsem vám to řekl, a neslyšeli jste. Proč to chcete slyšet znovu? Chcete se snad i vy stát jeho učedníky?“ 28Osopili se na něho a řekli: „Ty jsi jeho učedník, my jsme učedníci Mojžíšovi. 29My víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh, o tomto však nevíme, odkud je.“ 30Ten člověk jim řekl: „To je právě divné, že vy nevíte, odkud je — a otevřel mi oči. 31Víme, že hříšníky Bůh neslyší; kdo je však zbožný a činí jeho vůli, toho slyší. 32Od pradávna nebylo slýcháno, že by někdo otevřel oči člověka slepého od narození. 33Kdyby tento člověk nebyl od Boha, nemohl by dělat nic.“ 34Řekli mu: „Celý ses v hříších narodil, a nás chceš poučovat? “ A vyhnali ho ven. 35Ježíš uslyšel, že ho vyhnali, nalezl ho a řekl: „Ty věříš v Syna člověka? “ 36On odpověděl: „A kdo to je, Pane, abych v něho mohl věřit?“ 37Ježíš mu řekl: „ Viděl jsi ho; je to ten, kdo s tebou mluví.“ 38On řekl: „Věřím, Pane.“