3. neděle v době postní A

3. neděle v době postní A – o Abrahamovi

L 9, 28b-36

28Ježíš vzal s sebou Petra, Jana a Jakuba a vystoupil na horu, aby se pomodlil. 29A když se modlil, vzhled jeho tváře se změnil a jeho oděv se bělostně rozzářil. 30A hle, dva muži s ním rozmlouvali — byli to Mojžíš a Eliáš, 31kteří se ukázali v slávě a mluvili o jeho odchodu, který se měl naplnit v Jeruzalémě. 32Petr a jeho druhové byli obtíženi spánkem. Když se probudili, uviděli jeho slávu a ty dva muže stojící s ním. 33I stalo se, když se od něho oddělovali, že Petr řekl Ježíšovi: „Mistře, je pro nás dobré tu být. Udělejme tři stánky, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ Nevěděl, co mluví. 34Zatímco to říkal, objevil se oblak a zastiňoval je. Ulekli se, když vcházeli do oblaku. 35A z oblaku se ozval hlas: „Toto je můj Syn, Vyvolený, toho poslouchejte.“ 36A když zazněl ten hlas, nalezli Ježíše samotného. Umlkli a nikomu v oněch dnech nepověděli nic o tom, co uviděli.

Ex 34, 1-10

1Hospodin řekl Mojžíšovi: Vytesej si dvě kamenné desky stejné jako ty první, a napíši na desky slova, která byla na prvních deskách, jež jsi roztřískal. 2Buď ráno připraven. Vystoupíš ráno na horu Sínaj a zůstaneš tam přede mnou stát na vrcholu hory. 3Nikdo s tebou nevystoupí a nikdo se neukáže na celé hoře; ani brav či skot se nebude pást směrem k té hoře. 4Mojžíš vytesal dvě kamenné desky, stejné jako ty první, časně z rána vstal a vystoupil na horu Sínaj, jak mu Hospodin přikázal, a vzal s sebou dvě kamenné desky. 5Hospodin sestoupil v oblaku, stál tam s ním a zavolal jméno Hospodin. 6Hospodin prošel kolem něho a zavolal: Hospodin, Hospodin, Bůh soucitný a milostivý, pomalý k hněvu, hojný v milosrdenství a věrnosti, 7zachovává milosrdenství tisícům, snímá vinu, přestoupení a hřích, jistě však nenechá viníka bez trestu, navštěvuje s trestem vinu otců na synech i na synech synů, na třetí i čtvrté generaci. 8Mojžíš rychle poklekl na zem, klaněl se 9a řekl: Jestliže jsem nalezl milost ve tvých očích, Panovníku, ať jde Panovník v našem středu, přestože je to lid tvrdé šíje. Odpusť naši vinu a náš hřích a přijmi nás do dědictví. 10On řekl: Hle, uzavírám smlouvu: Před celým tvým lidem učiním divy, jaké nebyly stvořeny na celé zemi ani v žádném národě. A celý národ, uprostřed něhož jsi, uvidí Hospodinovo dílo, protože to, co s tebou učiním, bude vzbuzovat hrůzu.

Ž 106, 6-7c.43ab. 44-46

6Zhřešili jsme jako naši otcové, páchali jsme zlo, jednali jsme ničemně. 7Naši otcové v Egyptě nepochopili tvé divy, nepřipomínali si tvé hojné milosrdenství, byli vzpurní při moři,. 43Mnohokrát je vysvobodil, leč oni se svými úradky vzpírali 44I pohleděl na jejich soužení a vyslyšel jejich nářek. 45Pamatoval kvůli nim na svou smlouvu a slitovával se podle svého hojného milosrdenství 46a dal jim dojít slitování před všemi, kdo je odvedli do zajetí.

Ga 3, 6-14

6Je tomu jako s Abrahamem: ‚uvěřil Bohu a bylo mu to počteno za spravedlnost.‘ 7Vězte tedy, že ti, kdo jsou z víry, jsou synové Abrahamovi. 8Písmo předvídalo, že Bůh ospravedlní pohany na základě víry; dopředu oznámilo Abrahamovi: ‚V tobě budou požehnány všechny národy.‘ 9Takže ti, kdo jsou z víry, docházejí požehnání s věřícím Abrahamem. 10Neboť všichni ti, kteří jsou ze skutků Zákona, jsou pod prokletím, neboť je napsáno: ‚Proklet je každý, kdo nezůstává ve všem tom, co je napsáno v knize Zákona, aby to činil.‘ 11Je jasné, že Zákonem není nikdo před Bohem ospravedlňován, neboť ‚spravedlivý bude živ z víry‘. 12Zákon však není z víry, nýbrž: ‚Kdo ty věci bude činit, bude v nich živ.‘ 13Kristus nás vykoupil z prokletí Zákona tím, že se stal za nás prokletím, neboť je napsáno: ‚Proklet je každý, kdo je pověšen na dřevě.‘

J 8, 46-47

46Kdo z vás mne usvědčí z hříchu? Říkám-li pravdu, proč mi nevěříte? 47Kdo je z Boha, slyší Boží slova. Vy neslyšíte, protože nejste z Boha.“

J 8, 31-59

 31Ježíš říkal Židům, kteří mu uvěřili: „Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky.  32Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí.“ 33Odpověděli mu: „Jsme potomci Abrahamovi a nikdy jsme nebyli ničími otroky. Jak můžeš říkat, že se staneme svobodnými?“ 34Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, že každý, kdo činí hřích, je otrokem hříchu. 35A otrok nezůstává v domě navždy; navždy zůstává syn. 36Jestliže vás tedy Syn vysvobodí, budete vskutku svobodní. 37Vím, že jste potomci Abrahamovi, ale usilujete mne zabít, protože mé slovo nemá ve vás místo. 38Já mluvím o tom, co jsem viděl u svého Otce, a vy činíte to, co jste slyšeli u vašeho otce.“ 39Odpověděli mu: „Náš otec je Abraham.“ Ježíš jim řekl: „ Kdybyste byli Abrahamovy děti, činili byste Abrahamovy skutky. 40Nyní mne usilujete zabít, člověka, který vám pověděl pravdu, kterou slyšel od Boha. To Abraham neučinil. 41Vy činíte skutky svého otce.“ Řekli mu: „My nejsme zrozeni ze smilstva! Máme jednoho Otce, Boha.“ 42Ježíš jim řekl: „Kdyby byl Bůh váš Otec, milovali byste mě, neboť z Boha jsem vyšel a od něho přicházím. Nepřišel jsem sám od sebe, ale on mne poslal. 43Proč nerozumíte mé řeči? Proto, že nemůžete slyšet mé slovo. 44Vy jste z otce Ďábla a chcete činit žádosti svého otce. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, protože v něm pravda není. Když mluví lež, mluví ze svého vlastního, protože je lhář a otec lži. 45Poněvadž já říkám pravdu, nevěříte mi. 46Kdo z vás mne usvědčí z hříchu? Říkám-li pravdu, proč mi nevěříte? 47Kdo je z Boha, slyší Boží slova. Vy neslyšíte, protože nejste z Boha.“ 48Židé mu odpověděli: „Neříkáme správně, že jsi Samařan a máš démona?“ 49Ježíš odpověděl: „Já nemám démona, ale ctím svého Otce, vy však mne znevažujete. 50Já nehledám svou slávu; je však někdo, kdo hledá a soudí. 51Amen, amen, pravím vám, kdo by zachoval mé slovo, nespatří smrt na věčnost. “ 52Židé mu řekli: „Teď jsme poznali, že máš démona. Abraham zemřel, i proroci, a ty říkáš: ‚Kdo by zachoval mé slovo, neokusí smrti na věčnost. ‘ 53Jsi snad větší než náš otec Abraham, který zemřel? Také proroci zemřeli. Co ze sebe děláš?“ 54Ježíš odpověděl: „Kdybych já oslavil sám sebe, má sláva by nic nebyla. Můj Otec to je, kdo mne oslavuje a o kom vy říkáte: ‚Je to náš Bůh.‘ 55Vy jste ho nepoznali, ale já ho znám. Kdybych řekl, že ho neznám, budu lhář jako vy. Ale znám ho a jeho slovo zachovávám. 56Váš otec Abraham zajásal, že mohl uvidět můj den; uviděl jej a zaradoval se.“ 57Židé mu řekli: „Ještě ti nebylo padesát let, a viděl jsi Abrahama?“ 58Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám, dřív než byl Abraham, já jsem.“ 59Zvedli kameny, aby je na něho hodili. Ježíš se však skryl, prošel mezi nimi a vyšel z chrámu. Tak odešel.