2. neděle v době postní A

2. neděle v době postní A – o Samaritánce

Mk 9, 2b-10

Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a je jediné vyvedl na vysokou horu, kde byli sami. A byl před nimi proměněn. 3Jeho šaty se rozzářily a velmi zbělely, tak jak by je žádný bělič na zemi nemohl vybělit. 4A ukázal se jim Eliáš s Mojžíšem a rozmlouvali s Ježíšem. 5Petr na to Ježíšovi řekl: „Rabbi, je pro nás dobré tu být. Udělejme tři stánky, tobě jeden, Mojžíšovi jeden a Eliášovi jeden.“ 6Nevěděl totiž, co by na to řekl, neboť se velmi vyděsili. 7A objevil se oblak a zastiňoval je, a z oblaku se ozval hlas: „Toto je můj Syn, ten Milovaný, poslouchejte ho.“ 8A náhle, když se rozhlédli, neviděli u sebe již nikoho, kromě samotného Ježíše. 9A když sestupovali z hory, nařídil jim, aby to, co spatřili, nikomu nevypravovali, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých. 10Chytili se toho slova a mezi sebou se tázali, co to znamená ‚vstát z mrtvých‘.

Ex 20, 2-24

2Já Hospodin jsem tvůj Bůh, který jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. 3Nebudeš mít jiné bohy vedle mne. 4Neuděláš si tesanou modlu ani jakékoliv zpodobení toho, co je nahoře na nebi nebo dole na zemi či ve vodě pod zemí. 5Nebudeš se jim klanět a nebudeš jim otročit, neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivý, který s trestem navštěvuji vinu otců na synech i na třetí a na čtvrté generaci těch, kdo mě nenávidí, 6ale prokazuji milosrdenství tisícům těch, kdo mne milují a zachovávají mé příkazy. 7Nebudeš brát jméno Hospodina, svého Boha, nadarmo, protože Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo bere jeho jméno nadarmo. 8Pamatuj na sobotní den, abys ho posvětil. 9Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci, 10ale sedmý den je sobota patřící Hospodinu, tvému Bohu. Nebudeš dělat žádnou práci ty ani tvůj syn ani tvá dcera, tvůj otrok ani tvá otrokyně, tvé zvíře ani tvůj příchozí, který je ve tvých branách, 11protože šest dní Hospodin dělal nebesa a zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmý den odpočinul. Proto Hospodin požehnal sobotní den a posvětil ho. 12Cti svého otce a svou matku, aby se prodloužily tvé dny na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh. 13Nebudeš vraždit! 14Nebudeš cizoložit! 15Nebudeš krást! 16Nebudeš vydávat proti svému bližnímu falešné svědectví! 17Nebudeš dychtit po domě svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu. 18Všechen lid sledoval hřmění a blýskání, zvuk beraního rohu a horu zahalenou kouřem. Když to lid sledoval, roztřásli se a zůstali stát opodál. 19Řekli Mojžíšovi: Mluv s námi ty a budeme naslouchat. Ať s námi nemluví Bůh, abychom nezemřeli. 20Mojžíš lidu odpověděl: Nebojte se, protože Bůh přišel, aby vás vyzkoušel a aby na vás byla bázeň před ním, abyste nehřešili. 21Lid zůstal stát opodál a Mojžíš přistoupil k husté temnotě, kde byl Bůh. 22Hospodin řekl Mojžíšovi: Toto řekneš synům Izraele: Sami jste viděli, že jsem s vámi mluvil z nebe. 23Neuděláte si vedle mne bohy stříbrné, neuděláte si ani bohy zlaté. 24Uděláš mi oltář z hlíny a budeš na něm obětovat své zápaly a své pokojné oběti, svůj brav a svůj skot. Na každém místě, kde nechám připomínat své jméno, přijdu k tobě a požehnám ti.

Ž 19, 8ab. 9c-10. 15

8Hospodinův zákon je ryzí, obnovuje duši. Hospodinovo svědectví je spolehlivé, 9 dává očím světlo. 10Hospodinova bázeň je čistá, obstojí navždy. Hospodinova rozhodnutí jsou spolehlivá i spravedlivá. 15Kéž jsou ti příjemná slova mých úst, stejně jako rozjímání mého srdce, Hospodine, má skálo a můj vykupiteli!

Ef 1, 15-23

15Proto i já, když jsem uslyšel o vaší víře v Pánu Ježíši a o lásce ke všem svatým, 16nepřestávám za vás děkovat, když se o vás zmiňujeme na svých modlitbách, 17aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dal Ducha moudrosti a zjevení v pravém poznání jeho samého 18a osvícené oči srdce, abyste věděli, jaká je naděje v jeho povolání, jaké je bohatství slávy jeho dědictví ve svatých 19a jak nesmírná je velikost jeho moci vůči nám, kteří věříme v souladu s působením převahy jeho síly. 20Tu uplatnil v Kristu, když jej vzkřísil z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích, 21vysoko nad každou vládu i autoritu i mocnost i panstvo a nad každé jméno, které je jmenováno nejenom v tomto věku, ale i v budoucím. 22A všechno podřídil pod jeho nohy a dal ho za hlavu nade vším církvi, 23která je jeho tělem, plností toho, jenž všechno ve všem naplňuje.

J 4, 42. 15

Toto je skutečně Zachránce světa, Kristus

„Pane, dej mi tuto vodu, abych už nežíznila a nemusela sem chodit nabírat.“

J 4, 5-42

5Ježíš přišel do samařského města zvaného Sychar, blízko pozemku, který dal Jákob svému synu Josefovi. 6Tam byl Jákobův pramen. Ježíš, unaven cestou, se posadil u toho pramene. Bylo kolem poledne. 7Tu přišla samařská žena, aby načerpala vodu. Ježíš jí řekl: „Dej mi napít.“ 8Jeho učedníci totiž odešli do města, aby nakoupili jídlo. 9Samařská žena mu řekla: „Jak to, že ty, ač jsi Žid, žádáš mne, samařskou ženu, abych ti dala napít?“ Židé totiž se Samařany nic společného neužívají. 10Ježíš jí odpověděl: „Kdybys znala ten Boží dar a věděla, kdo je ten, který ti říká: ‚Dej mi napít‘, požádala bys ty jeho a on by ti dal živou vodu.“ 11Žena mu řekla: „Pane, nemáš ani vědro a studna je hluboká; odkud tedy máš tu živou vodu? 12Jsi snad větší než náš otec Jákob, který nám tuto studnu dal a pil z ní on sám i jeho synové a jeho dobytek?“ 13Ježíš jí odpověděl: „Každý, kdo pije z této vody, bude opět žíznit. 14Kdo by se však napil z vody, kterou mu dám já, nebude nikdy žíznit, ale voda, kterou mu dám, se v něm stane pramenem vody tryskající k věčnému životu.“ 15Ta žena mu řekla: „Pane, dej mi tuto vodu, abych už nežíznila a nemusela sem chodit nabírat.“ 16Ježíš jí řekl: „Jdi, zavolej svého muže a přijď sem.“ 17Žena mu odpověděla: „Nemám muže.“ Ježíš jí řekl: „Dobře jsi řekla: ‚Nemám muže.‘ 18Vždyť jsi měla pět mužů, a ten, kterého máš nyní, není tvůj muž. To jsi řekla pravdu.“ 19Žena mu řekla: „Pane, vidím, že jsi prorok. 20Naši otcové se klaněli Bohu na této hoře, a vy říkáte, že místo, kde je třeba se klanět, je v Jeruzalémě.“ 21Ježíš jí řekl: „Věř mi, ženo, že přichází hodina, kdy se nebudete klanět Otci ani na této hoře ani v Jeruzalémě. 22Vy se klaníte tomu, co neznáte. My se klaníme tomu, co známe, protože záchrana je ze Židů. 23Ale přichází hodina, a již je zde, kdy praví ctitelé se budou klanět Otci v duchu a pravdě; vždyť sám Otec hledá takové ctitele. 24Bůh je duch, a ti, kteří se mu klanějí, musí se mu klanět v duchu a pravdě.“ 25Žena mu řekla: „Vím, že má přijít Mesiáš, zvaný Kristus. Až on přijde, oznámí nám všechno.“ 26Ježíš jí řekl: „Já jsem to — ten, který k tobě mluví.“ 27Vtom přišli jeho učedníci a divili se, že rozmlouvá se ženou. Nikdo však neřekl: ‚Nač se ptáš?‘ nebo ‚Proč s ní mluvíš?‘ 28Žena tam tedy nechala svůj džbán, odešla do města a řekla lidem: 29„Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všechno, co jsem udělala. Není snad on ten Kristus?“ 30Vyšli z města a šli k němu. 31Mezitím ho učedníci prosili: „Rabbi, najez se.“ 32On jim však řekl: „Já mám jíst pokrm, který vy neznáte.“ 33Učedníci se mezi sebou ptali: „Nepřinesl mu někdo něco k jídlu?“ 34Ježíš jim řekl: „Můj pokrm je, abych činil vůli toho, který mne poslal, a dokonal jeho dílo. 35Což neříkáte: ‚Ještě čtyři měsíce a přijde žeň‘? Hle, pravím vám: Pozvedněte své oči a pohleďte na pole, že se bělají ke žni. 36Žnec již bere odměnu a shromažďuje úrodu k věčnému životu, aby se společně radovali rozsévač i žnec. 37Neboť v tom je pravdivé přísloví, že jiný rozsévá a jiný žne. 38Já jsem vás poslal žnout to, na čem jste nepracovali. Druzí pracovali a vy jste vstoupili do jejich těžké práce.“ 39Mnoho Samařanů z onoho města v něho uvěřilo pro slovo té ženy, která svědčila: „Řekl mi vše, co jsem udělala.“ 40Když tedy k němu ti Samařané přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. I zůstal tam dva dny. 41A mnohem více jich uvěřilo pro jeho slovo. 42Té ženě pak říkali: „Teď už věříme ne pro to, co jsi říkala ty, ale sami jsme ho slyšeli a víme, že toto je skutečně Zachránce světa, Kristus.“