3. neděle po Zjevení Páně A

Mk 16, 1-8a

1Když uplynula sobota, Marie Magdalská, Marie matka Jakubova a Salome nakoupily vonné látky, aby přišly a pomazaly ho. 2A časně ráno prvního dne týdne, když vyšlo slunce, přicházely k hrobce. 3A říkaly si: „Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobky?“ 4A vzhlédly a vidí, že kámen je odvalen; byl totiž velmi veliký. 5Když vstoupily do hrobky, spatřily mládence sedícího po pravé straně, oděného bílým rouchem, a vyděsily se. 6On pak jim řekl: „Neděste se. Hledáte Ježíše Nazaretského, toho ukřižovaného. Byl vzkříšen z mrtvých, není tu. Hle, místo, kam ho položili. 7Ale jděte a povězte jeho učedníkům i Petrovi: Jde před vámi do Galileje; tam ho spatříte, tak jak vám řekl.“ 8Vyšly a utekly od hrobky;

Ex 16, 2-7a. 13b-18

2Celá pospolitost synů Izraele reptala v pustině proti Mojžíšovi a proti Áronovi. 3Synové Izraele jim říkali: Kéž bychom zemřeli Hospodinovou rukou v egyptské zemi, když jsme sedávali nad hrnci masa a jídali jsme chléb do sytosti! Protože jste nás vyvedli do této pustiny, abyste celé toto shromáždění nechali zemřít hlady. 4Hospodin řekl Mojžíšovi: Hle, sešlu vám z nebe chléb a lid bude vycházet a sbírat pro svou každodenní potřebu, abych ho vyzkoušel, bude-li chodit podle mého zákona nebo ne. 5I stane se šestého dne, když budou připravovat, co přinesou, bude toho dvojnásobně, než co budou sbírat jiné dny. 6Mojžíš a Áron všem synům Izraele řekli: Večer tedy poznáte, že vás Hospodin vyvedl z egyptské země. 7A ráno uvidíte Hospodinovu slávu, protože slyšel vaše reptání proti Hospodinu. Ráno zas byla vrstva rosy okolo tábora. 14Vrstva rosy se odpařila a hle, na povrchu pustiny leželo něco jemného křupavého, jemného jako jíní na zemi. 15Když to synové Izraele viděli, říkali jeden druhému: Man hú? Nevěděli totiž, co to je. Mojžíš jim řekl: To je chléb, který vám Hospodin dal k jídlu. 16To je to, o čem Hospodin přikázal: Nasbírejte toho každý podle toho, co sníte. Vezmete si každý podle počtu lidí ve svém stanu, ómer na hlavu. 17Synové Izraele tak učinili a nasbírali jedni více a jiní méně. 18Pak odměřili po ómeru. Nepřebylo tomu, kdo měl více, a ten, kdo měl méně, neměl nedostatek. Každý nasbíral podle toho, co snědl.

Ž 105, 7-9. 37-42

7On je Hospodin, náš Bůh. Jeho soudy jsou nad celou zemí. 8Navěky pamatuje na svou smlouvu, na slovo, které přikázal tisíci pokolení. 9Uzavřel ji s Abrahamem a odpřisáhl ji Izákovi. 37Své však vyvedl se stříbrem a zlatem a nikdo z jeho kmenů nebyl vyčerpaný. 38Egypt se radoval, když odcházeli, protože na ně padla hrůza z nich. 39Rozprostíral oblak jako oponu — a v noci oheň, aby jim svítil. 40Žádali a přivedl jim křepelky; sytil je nebeským chlebem. 41Otevřel skálu a vytryskla voda, jak řeka tekla vyprahlou zemí. 42On totiž pamatoval na své svaté slovo a na Abrahama, svého otroka.

2 K 8, 7-15

7Jako se ve všem rozhojňujete, ve víře, v slovu, v poznání, ve vší horlivosti i v lásce, kterou jsme ve vás vzbudili, tak se rozhojňujte i v této milosti. 8Neříkám to jako příkaz, nýbrž skrze horlivost druhých chci vyzkoušet také ryzost vaší lásky. 9Znáte přece milost našeho Pána Ježíše Krista: ačkoli byl bohatý, stal se kvůli vám chudým, abyste vy jeho chudobou zbohatli. 10Řeknu vám o tom své mínění. Je to užitečné pro vás, kteří jste tuto milost nejen začali již od loňska připravovat, ale sami jste ji i chtěli. 11Nyní ji také dokonejte, aby stejně tak, jako jste pohotově chtěli, jste to i dokonali z toho, co máte. 12Neboť je-li ochota dát přiměřená tomu, co člověk má, a ne tomu, co nemá, je vítaná. 13Neměla by jiným přinést úlevu a vám soužení, ale mělo by to být na základě vyrovnání. 14V nynější době váš přebytek pomůže jejich nedostatku, aby jejich přebytek zase pomohl vašemu nedostatku, a tak aby nastalo vyrovnání, 15jak je napsáno: ‚Tomu, kdo nasbíral mnoho, nepřebylo, a ten, kdo nasbíral málo, neměl nedostatek.‘

Ž 111, 4b-5

Hospodin je milostivý a soucitný. 5Dal potravu těm, kdo se ho bojí, navěky pamatuje na svou smlouvu.

L 9, 10b-17

Ježíš vzal s sebou učedníky a odebral se stranou do města zvaného Betsaida. 11Když se to zástupy dozvěděly, vydaly se za ním. On je přijal a mluvil k nim o Božím království a uzdravoval ty, kteří potřebovali uzdravení. 12Den se začal nachylovat. Přistoupilo k němu těch Dvanáct a řekli mu: „Propusť zástup, ať jdou do okolních vesnic a statků opatřit si nocleh a nalézt potravu, protože jsme zde na pustém místě.“ 13Řekl jim: „Vy jim dejte najíst!“ Oni řekli: „Nemáme víc než pět chlebů a dvě ryby. Nebo snad máme my jít a nakoupit pokrm pro všechen tento lid?“ 14Bylo tam totiž asi pět tisíc mužů. Řekl svým učedníkům: „Rozsaďte je do skupin asi po padesáti.“ 15I učinili tak a všechny rozsadili. 16Potom vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal je, rozlámal a dával učedníkům, aby je předložili zástupu. 17A jedli a nasytili se všichni. A bylo sebráno, co jim zbylo — dvanáct nůší úlomků.