Úterý po 4. neděli adventní B – Žd 8, 1-13

¹(To podstatné na tom), co je řečeno, je toto: Máme takového velekněze, který usedl po pravici trůnu Majestátu v nebesích, ²je služebníkem svatyně a toho pravého stánku, který postavil Pán, a ne člověk. ³Každý velekněz bývá ustanovován k obětování darů a obětí; proto je nutné, aby i on měl něco, co by obětoval. ⁴Kdyby tedy byl ještě na zemi, ani by nebyl knězem, protože zde jsou ti, kteří přinášejí dary podle Zákona. ⁵Ti slouží náznaku a předobrazu nebeských věcí, jak (bylo zjeveno Mojžíšovi), když měl stavět stánek; neboť říká: ‚Hleď, ať uděláš všechno podle vzoru, který ti byl ukázán na této hoře.‘ ⁶(Nyní však) dosáhl význačnější služby, tak jako je i prostředníkem lepší smlouvy, která je založena na lepších zaslíbeních.⁷ Neboť kdyby ona první smlouva byla bez vady, nehledalo by se místo pro druhou. ⁸Neboť kárá (svůj lid) a říká: „Hle, přicházejí dny, praví Pán, (kdy uzavřu s domem) Izraele a s domem Judy smlouvu novou; ⁹ne podle smlouvy, kterou jsem uzavřel s jejich otci v den, kdy jsem je uchopil za ruku, abych je vyvedl z egyptské země; nezůstali totiž v mé smlouvě, a já jsem je zanechal, praví Pán. ¹⁰Protože toto je smlouva, kterou uzavřu s domem Izraele po oněch dnech, praví Pán: Dám jim své zákony do mysli a napíši jim je na srdce; a budu jim Bohem a oni mi budou lidem. ¹¹A nikdo už nebude učit svého spoluobčana a nikdo svého bratra slovy: ‚Poznej Pána‘, neboť mě budou znát všichni, od nejmenšího až do největšího z nich, ¹²protože se slituji nad jejich nepravostmi a na jejich hříchy [a jejich nezákonnosti] již nikdy nevzpomenu.“ ¹³Když mluví o ‚nové smlouvě‘, prohlašuje tu první za zastaralou. Co však zastarává či stárne, je blízko zániku.