Středa po 4. neděli adventní C – Iz 42, 14-21

¹⁴Odedávna jsem mlčel. Budu dále hluchý, budu se ovládat? Jako rodička budu vzdychat, supět a lapat po dechu! ¹⁵Vysuším hory i návrší a všechna jejich zeleň uschne. Řeky proměním v ostrovy a jezera nechám vyschnout. ¹⁶Povedu slepé cestou, kterou neznali, dám jim kráčet stezkami, které neznali. Temnotu před nimi proměním ve světlo a (hrbolatá místa v rovinu.) Toto jsou věci, které učiním a kterých nezanechám. ¹⁷Stáhnou se nazpět a budou zcela zahanbeni ti, kdo spoléhají na tesané modly, kteří říkají litým modlám: Vy jste naši bohové! ¹⁸Hluší, slyšte a slepí, pohleďte (a vizte! ¹⁹Kdo je slepý, ne-li můj otrok, a hluchý tak jako můj posel, kterého posílám? Kdo je slepý jako ten, (za něhož jsem zaplatil,) a slepý jako Hospodinův otrok? ²⁰Je vidět mnohé, ale nevěnuješ ničemu pozornost, uši jsou otevřené, ale neslyší. ²¹Kvůli jeho spravedlnosti se Hospodinu zalíbilo učinit zákon významným a zvelebit ho.