Úterý po 4. neděli po Zjevení Páně B
4. neděle po Zjevení Páně B
V nedělním evangeliu (Mk 1, 21-28) „učil Ježíš jako ten, kdo má pravomoc“ (Mk 1,22) a koho i démoni musí poslouchat. Jeho SZ předobrazem v 1. čtení (Dt 18, 15-20) je prorok Hospodinem ustanovený. 2. čtení (1 K 8, 1-13) se týká možného pohoršení při konzumaci masa obětovaného modlám.
SZ čtení před nedělí z Dt jsou uvedením nedělního 1. čtení. Ve čtvrtek (Dt 3, 23-29) dostává Mojžíš slib, že lid povede nadále Jozue. V pátek (Dt 12, 28-32) a bezprostředně následující text v sobotu (Dt 13, 1-5), přikazuje lidu a jeho proroku aby směřoval k Hospodinu.
NZ čtení čtvrtku (Ř 9, 6-18) zvěstuje, že Bůh povolává, koho chce. V pátečním NZ čtení (Zj 2, 12-17) je tak jako v nedělním 2. čtení zmínka o jezení masa obětovaného modlám. Sobotní evangelium (Mt 8,28 – 9,1) o vyhnání démonů je paralelou evangelia nedělního.
SZ čtení pondělí (Nu 22, 1-21) a úterý (Nu 12, 22-28) obsahují Bileámův příběh. Věštec musí říkat, co chce Hospodin, nikoli co by chtěl sám. Ve středu (Jr 29, 1-14) varuje Jeremiáš před falešnými proroky.
V NZ čtení pondělí (Sk 21, 17-26) Pavel popisuje závěry tzv. „apoštolského sněmu“. Jedním z nich je vystříhat se masa obětovaného modlám. Úterní NZ čtení (1 K 7, 32-40) bezprostředně předchází nedělnímu 2. čtení a obsahuje další pokyny praktického života. Středeční evangelium (Mk 5, 1-20) souvisí s nedělním dalším příběhem vymítání zlých duchů.