Úterý po Letnicích A – Ž 104, 24-34.35b
24Jak mnohá jsou tvá díla, Hospodine! Všechna jsi je moudře učinil. Země je plná tvých tvorů. 25Hle moře, velké a široširé — tam se toho hýbe! Bezpočet živočichů malých i velikých. 26Plují tam lodě — i livjátán, kterého jsi vytvořil, aby ses z něj radoval. 27Ti všichni vzhlížejí k tobě, že jim dáš potravu ve svůj čas. 28Dáváš jim, a oni si berou, otvíráš svou ruku a sytí se dobrem. 29Když skryješ svou tvář, děsí se, když jim odejmeš ducha, hynou a navracejí se v prach. 30Když posíláš svého ducha, jsou stvořeni. Tak obnovuješ tvář země. 31Kéž Hospodinova sláva trvá věčně! Kéž se Hospodin raduje ze svého díla! 32Pohlédne na zemi a ta se roztřese, dotkne se hor a vzplanou. 33Budu zpívat Hospodinu po celý svůj život, budu opěvovat svého Boha, dokud budu. 34Kéž ho mé promlouvání potěší — já se raduji v Hospodinu! 35Dobrořeč, má duše, Hospodinu. Haleluja!