Středa po 18. neděli v mezidobí B – 2 Sa 13, 20-36

²⁰Její bratr Abšalóm se jí zeptal: Cožpak s tebou nebyl tvůj bratr Amnón? Teď ale, má sestro, umlkni. Je to tvůj bratr. Neber si to tak. Támar pak bydlela opuštěná v domě svého bratra Abšalóma. ²¹Když se král David o všech těch věcech doslechl, velice se rozzlobil. ²²Abšalóm ovšem s Amnónem nemluvil ani ve zlém ani v dobrém. Nenáviděl totiž Amnóna za to, že znásilnil jeho sestru Támaru. ²³Po dvou letech se stalo, že Abšalóm měl stříž ovcí v Baal-chasóru, který je u Efrajima. Abšalóm pozval všechny královské syny. ²⁴Abšalóm přišel ke králi a řekl: Pohleď, tvůj otrok má stříž ovcí. Nechť jde král a jeho otroci s tvým otrokem. ²⁵Král Abšalómovi odpověděl: Ne, můj synu, nechoďme všichni. Nebudeme tě zatěžovat. Ačkoliv ho nutil, nechtěl jít, ale požehnal mu. ²⁶Pak se Abšalóm zeptal: Ani můj bratr Amnón s námi nemůže jít? Král mu řekl: Proč by měl jít s tebou? ²⁷Ale Abšalóm ho nutil, až s ním poslal Amnóna a všechny královské syny. ²⁸Potom dal Abšalóm svým služebníkům příkaz: Dívejte se, a až bude Amnón v dobrém rozmaru z vína a řeknu vám: Udeřte na Amnóna — usmrťte ho a nebojte se. Vždyť jsem vám to přikázal já. Buďte silní a udatní. ²⁹Abšalómovi služebníci provedli Amnónovi to, co Abšalóm přikázal. Nato všichni královští synové vstali, nasedli každý na svého mezka a utekli. ³⁰Když byli na cestě, přišla k Davidovi zpráva: Abšalóm zabil všechny královské syny, nezůstal z nich ani jeden. ³¹Král povstal, roztrhl své roucho a lehl si na zem. Všichni jeho otroci stáli s roztrženými rouchy. ³²Nato promluvil Jónadab, syn Davidova bratra Šimey: Ať si můj pán nemyslí, že usmrtili všechny mládence, královské syny. Vždyť jenom Amnón zemřel. Vždyť Abšalóm byl rozhodnut ode dne, kdy Amnón znásilnil jeho sestru Támaru. ³³Tak ať si to můj pán a král tak nebere a neříká: Všichni královští synové jsou mrtví, protože zemřel jenom Amnón. ³⁴Abšalóm utekl. Když strážný služebník pozvedl oči, uviděl, že právě cestou za ním přichází po úbočí hory množství lidu. ³⁵Jónadab řekl králi: Pohleď, královští synové přicházejí. Jak řekl tvůj otrok, tak se stalo. ³⁶Když domluvil, královští synové právě přišli. Pozvedli svůj hlas a plakali. Také král a všichni jeho otroci plakali velmi velkým pláčem.