Sobota před 24. nedělí v mezidobí C – Jr 4, 13-21.29-31

¹³Hle, zdvihne se jako mračna a jeho válečné vozy jako vichřice; jeho koně jsou rychlejší než orlové. Běda nám, neboť jsme zničeni. ¹⁴Jeruzaléme, umyj své srdce od zla, abys byl zachráněn. Dokdy budou ve tvém nitru zůstávat tvé ničemné myšlenky? ¹⁵Neboť hlas oznamuje z Danu a z Efrajimského pohoří se hlásí zkáza. ¹⁶Ohlašte národům, hle, zvěstujte v Jeruzalémě: Z daleké země přicházejí obléhatelé a volají proti judským městům. ¹⁷Jako hlídači pole jsou okolo něj, protože byl vůči mně vzpurný, je Hospodinův výrok. ¹⁸Tvé jednání a tvoje činy ti to způsobily; to je tvé zlo, jak je to trpké a zachvátilo to i tvé srdce. ¹⁹Nitro, mé nitro! Svíjím se bolestí. Srdce mám sevřené, srdce mi buší! Nebudu mlčet, protože jsi slyšela, má duše, zvuk beraního rohu a válečný křik. ²⁰Hlásí se zkáza za zkázou, protože je ničena celá země; náhle jsou zničeny mé stany, v okamžiku mé celty. ²¹Dokdy budu vidět korouhev a slyšet zvuk beraního rohu? ²⁹Před zvukem jezdce a lukostřelce utíká celé město, jdou do houštin a vystupují do skal, všechna města jsou opuštěná a nikdo v nich nebydlí. ³⁰A ty, zpustošená, co to děláš, že se oblékáš do karmínu, že se zdobíš zlatou ozdobou, že si líčidlem zvýrazňuješ oči? Nadarmo se krášlíš! Milenci tebou pohrdají. Usilují o tvůj život. ³¹Neboť jsem slyšel jakoby křik ženy svíjející se bolestí, jakoby úzkostné sténání prvorodičky, křik dcery sijónské, která lapá po dechu, vztahuje dlaně a volá: Běda mi, protože má duše umdlela kvůli vrahům.